Wario's Woods – boxart
NESNintendo NES

Wario's Woods

Puzzle 1994 Nintendo Research & Development 1 Wario ⏱ Krátká · do ~3 h 🛡 ESRB Everyone 🧩 Logická
Wario's Woods – Ze hry
Ze hry
Wario's Woods – Titulní obrazovka
Titulní obrazovka

Poslední licencovaná hra pro NES v Americe (1994); místo bloků ovládáte Toada.

Wario's Woods má jedno nezpochybnitelné prvenství: je proslulá jako vůbec poslední licencovaná hra vydaná pro NES v Severní Americe, a to v roce 1994 — dlouho poté, co už dávno vládl nástupce SNES. Sama o sobě tak působí jako roztomilé rozloučení s celou jednou érou.

Proti většině logických her tu nestavíte ani neotáčíte padající bloky shora. Místo toho přímo ovládáte postavičku Toada, který se pohybuje po hracím poli, zvedá a přesouvá nepřátele a bomby a srovnává je tak, aby je v správné kombinaci zničil. Tahle akční, do prostoru zasazená perspektiva dělá z Wario's Woods netradiční a svěží příspěvek do žánru.

Úkolem je vyčistit obrazovku spojováním nepřátel a výbušnin do řad a sloupců, přičemž shora neustále přibývá další havěť. Spojení akčního pohybu s logickým plánováním vytváří příjemně hektický rytmus — musíte zároveň přemýšlet i hbitě reagovat, což je kombinace, kterou ve statičtějších puzzlech nepotkáte.

A samozřejmě nechybí Wario v roli protivníka, který dodává hře tu správnou hravou, lehce uličnickou atmosféru a barvitou prezentaci typickou pro Nintendo. Je to titul, který si zachovává nakažlivou energii a chuť „ještě jednou to zkusit".

Historický kontext mu dodává zvláštní kouzlo: hrát Wario's Woods dnes znamená dotknout se posledního oficiálního okamžiku slavné konzole, tečky za érou, která definovala domácí hraní.

Proč hrát: Pro netradiční akční logiku, kde sami posouváte nepřátele a bomby — a pro symbolický status úplně poslední licencované NES hry v Severní Americe.

Hra 26 z 120 pro Nintendo NES

Tentýž titul jinde (1)

Obě verze sdílejí stejný princip skládání a odklízení příšerek pomocí Toada a mrkve, ale technicky jde o odlišné provedení. Nintendo NES verze z roku 1994 běží na starším hardwaru, a musela proto sáhnout po skromnější paletě barev a jednodušší hudbě – zato jde o poslední oficiálně licencovanou hru vydanou pro tuto konzoli v Severní Americe, což jí dává zvláštní historickou hodnotu. Verze pro Super Nintendo naproti tomu těží z výkonnějšího čipu: barvy jsou sytější, animace plynulejší a zvukový doprovod bohatší. Kdo chce hru v nejhezčím kabátě, sáhne po SNES; sběratelé ocení NES jako kuriozitu.

Ze stejné série Wario →