Mighty Final Fight

Vzít drsnou arkádovou řežbu Final Fight a převést ji do roztomilého chibi stylu na obyčejný NES? Zní to jako recept na zklamání — a přitom je Mighty Final Fight jednou z nejmilejších a nejlépe zvládnutých mlátiček na osmibitové konzoli, kterou v roce 1993 vydalo Capcom už poměrně pozdě v životním cyklu konzole. Místo věrného portu, který by hardware NES stejně neutáhl, zvolili tvůrci jiný přístup: postavy překreslili do roztomilých, velkohlavých chibi proporcí a hru postavili znovu od základů tak, aby seděla možnostem konzole.

Výsledkem je svižný, barevný beat 'em up, který si zachovává ducha originálu — Haggar, Cody a Guy se probíjejí ulicemi města a mlátí gangy nepřátel zbraněmi i holýma rukama — ale přidává vlastní šťávu. Oproti přímočarým arkádovým předlohám tu navíc funguje prvek postupu: poražení nepřátelé vám dávají zkušenosti, vaše postava levelovává, učí se nové údery a kombinace a postupně sílí, což dává hře tah a důvod pokračovat, který čistým mlátičkám často chybí. Každá ze tří hratelných postav se hraje jinak — Haggar je pomalý silák, Guy rychlý a hbitý, Cody vyvážený — takže volba bojovníka mění tempo i styl hry, i když hra na rozdíl od arkádové předlohy nabízí jen jednu hratelnou postavu najednou, bez kooperace pro dva.

Animace jsou překvapivě vláčné a humorný, přehnaný vizuál dává celé řežbě odlehčený, hravý nádech, který kontrastuje s temnějším laděním originálu, ale funguje na svůj způsob stejně dobře. Mighty Final Fight je důkazem, jak dobře dokázali vývojáři ke konci generace s konzolí zacházet, a přestože přišel v době, kdy už pozornost hráčů směřovala k novějším platformám, mezi fanoušky žánru i série Final Fight si vybudoval pověst malého skvostu, který stojí za objevení i s odstupem desetiletí.

Proč hrát: Díky vláčným animacím a odlehčenému, hravému vizuálu je to skvělá volba pro fanoušky žánru i série Final Fight, kteří ocení malý pozdní skvost NES éry stojící za objevení i dnes.