Wario

Wario se poprvé objevil jako protivník Maria v Super Mario Land 2 a Nintendo rychle pochopilo, že hrabivý antihrdina s obřím nosem unese vlastní sérii. Wario Land: Super Mario Land 3 z roku 1994 postavil plošinovku na jiném principu než Mario: nešlo o eleganci skoku, ale o hrubou sílu, ramenní nájezdy do zdí, hledání pokladů a co nejvyšší hromadu mincí na konci. Virtual Boy Wario Land pak ukázal, že i na nejméně šťastné konzoli Nintenda šlo odvést kus poctivé práce, a dodnes se řadí k tomu nejlepšímu, co na Virtual Boy vyšlo.

Skutečná zvláštnost přišla s Wario Land II, kde hlavní hrdina prakticky nemůže zemřít. Zásahy ho místo ubírání životů proměňují: hoří, nafoukne se, zplacatí, a hráč tyhle stavy musí využívat k postupu dál. Wario Land 3 na Game Boy Color a hlavně Wario Land 4 na Game Boy Advance dotáhly nápad k dokonalosti; čtyřka se svými zběsilými úniky proti času bývá označována za vrchol série. Wario World přenesl postavu do tří rozměrů na GameCube, ale největší dopad nakonec měla úplně jiná odbočka. WarioWare, Inc. rozsekalo hraní na mikrohry o pár sekundách, kde hráč sotva stihne přečíst jediné slovo zadání, a založilo tím formát, ke kterému se herní průmysl vrací dodnes. Wario tak z parodie na Maria vyrostl v samostatnou dílnu nápadů, jaká v Nintendu nemá obdoby.