The Legend of Zelda: The Minish Cap

Co kdyby se hrdina největší fantasy ságy scvrkl na velikost mince a kaluž by se proměnila v jezero? Přesně tohle nabízí The Legend of Zelda: The Minish Cap, jeden z nejhezčích dvourozměrných dílů celé série a zároveň poslední Zelda z dílny Capcomu a studia Flagship. Po dvojici titulů Oracle of Ages a Oracle of Seasons tu šikovní externí vývojáři dostali na výsost lákavý úkol — a zhostili se ho s grácií.

Srdcem hry je mechanika zmenšování. Mluvící čapka jménem Ezlo umožní Linkovi scvrknout se na velikost mince a vstoupit do světa drobných bytostí zvaných Minish, kde je každý stůl horou a každá louže jezerem. Tahle změna měřítka není jen vizuální fígl — je páteří chytrých hádanek, kdy hráč musí přemýšlet o jedné lokaci ve dvou různých velikostech zároveň. Hledat skuliny, do nichž se vejdete jen scvrklí, a propojovat oba světy je nesmírně uspokojivé.

Vizuálně jde o jeden z vrcholů kapesní grafiky své doby. Detailní, výtvarně bohatý pixel art na Game Boy Advance hýří barvami a roztomilostí, a každá lokace je plná drobností, které odměňují pozorné oko. Hra navíc do mytologie série přinesla Vaatiho — záporáka, jenž se později stal opakující se postavou, a také meč Four Sword zasazuje do širšího kontextu příběhu.

Minish Cap vyšel v roce 2004 a dodnes platí za jeden z nejmilejších a designově nejvybroušenějších 2D dílů Zeldy. Spojuje klasické zeldovské ctnosti — průzkum, dungeony, postupné odemykání schopností — s originální ústřední mechanikou, která hru odlišuje od ostatních dílů a dává jí nezaměnitelnou identitu.

Pro nováčky je to skvělý a přívětivý vstup do světa Hyrule, pro veterány zase důkaz, že i v stínu velkých trojrozměrných dílů uměla 2D Zelda zazářit. Je to hra plná vtipu, nápadů a řemeslné péče v každém pixelu.

Proč hrát: Pro originální mechaniku zmenšování, nádherný pixel art a chytré hádanky — jeden z nejpovedenějších 2D dílů Zeldy a skvělý vstup do série.