Green Beret
Nůž v ruce, ostnaté dráty kolem a celá nepřátelská základna, kterou musíte projít sami a horizontálně proběhnout vstříc záchraně rukojmích. Green Beret je další z arkádových run & gun legend, jež si našla cestu na osmibitové domácí počítače včetně Atari, a patří k titulům, které vás naučily, co znamená skutečně nemilosrdná obtížnost.
Herně jde o horizontálně rolující akční hru, v níž postupujete úrovněmi vyzbrojeni především nožem na blízko a občasnými získanými zbraněmi, jako jsou plamenomet, granáty či raketomet, s omezenou municí. Souboje vyžadují přesné načasování úderů i úskoků a každá úroveň vrcholí náporem nepřátel, který prověří vaše reflexy. Je to akce postavená na disciplíně a memorování postupu.
Vývojově jde o domácí konverzi arkádového hitu z poloviny osmdesátých let, kterou v evropském prostředí zaštiťovala vydavatelství spojená se značkami Elite a Imagine. Porty arkádových her byly tehdy klíčovým obchodním modelem a Green Beret patřil k těm, po nichž hráči toužili, aby si automatový zážitek mohli přenést domů.
Kulturní význam hry spočívá v jejím postavení vedle dalších run & gun klasik té doby — společně utvářely představu o tom, jak má vypadat tvrdá, akční domácí hra. Hrdina sám proti přesile, postupující úrovní za úrovní, se stal jedním z trvalých archetypů osmibitové éry.
Dnes je Green Beret skvělou ukázkou dobové akce pro emulátor i originální hardware. Vyzkoušíte si obtížnost, která nešetřila nikoho, a pochopíte, proč si hráči osmdesátých let cenili každého postupu do další úrovně. Je to titul pro milovníky výzvy a retro akce staré školy.
Proč hrát: Pro nekompromisní arkádovou akci jednoho komanda proti celé základně, kde každý postup je vydřené vítězství.
Hra 32 z 124 pro Atari 800 / 8-bit
Tentýž titul jinde (2)
Green Beret patří mezi run & gun akce, jejichž domácí verze pro osmibitové počítače musely s omezenou pamětí a pomalejším procesorem hospodařit mnohem opatrněji než arkádový automat, od kterého byla hra odvozena — obě konverze tak mají méně barev, jednodušší pozadí a strožejší animaci nepřátel než originál. Na Commodore 64 se výrazně projevuje zvukový čip SID, který palbě, výbuchům i doprovodné melodii dodává plnější a výraznější zvuk, zatímco Atari verze hraje na tenčí, ale stále funkční ozvučení čipem POKEY. V samotné hratelnosti — postupu základnou s nožem v ruce a záchraně rukojmích — se obě verze drží stejného schématu a liší se hlavně právě barvou zvuku a drobnými technickými detaily daného stroje.