Splinter Cell

Tom Clancy's Splinter Cell dorazil v roce 2002 jako Ubisoftova odpověď na tehdejší vládu Metal Gear Solid a hned první mise dala jasně najevo, v čem bude jiný: hlavní zbraní Sama Fishera není puška, ale tma. Světlo a stín počítané v reálném čase se staly herním prostředkem, ukazatel viditelnosti hráči přesně říkal, jak moc splývá s prostředím, a trojité brýle s nočním a termálním viděním se okamžitě staly ikonou. Fisher, agent Third Echelonu, se plížil po římsách, rozpíral se rozštěpem v úzkých chodbách a nepřátele spíš obcházel, než likvidoval, protože alarm obvykle znamenal načtení pozice, ne přestřelku.

Xboxová verze prvního dílu dodnes platí za technický milník generace, ale za vrchol série se bez velkých sporů považuje Chaos Theory z roku 2005, které dotáhlo práci s nožem, otevřelo návrh misí a přidalo kooperaci i vynikající režim Spies vs Mercs. Pandora Tomorrow rozšířilo multiplayer, Double Agent postavilo Fishera mezi dvě strany a Conviction v roce 2010 sérii otočilo směrem k akci: značkování cílů a rychlé popravy udělaly ze stínového agenta lovce. Právě tenhle posun fanoušky rozdělil, vliv raných dílů ale zůstal. Splinter Cell naučil stealth žánr chápat světlo jako mechaniku a jeho zvukový design i pomalé tempo poznamenaly dlouhou řadu následovníků.