Tom Clancy's Splinter Cell: Double Agent

Tom Clancy's Splinter Cell: Double Agent posouvá stealth akční sérii vyprávěním o agentovi Samu Fisherovi, který se po osobní tragédii infiltruje do teroristické buňky Johna Browna a musí balancovat mezi důvěrou teroristů a plněním úkolů NSA. Hra poprvé v sérii zavádí systém důvěry na obou stranách – rozhodnutí hráče, zda sabotovat nebo splnit teroristický úkol, ovlivňují průběh příběhu, přístup k informacím i to, jak moc mu velitelé buňky i nadřízení z NSA nakonec věří. Volby přitom mají trvalé důsledky a hráč se v některých okamžicích musí rozhodnout, komu dá přednost, i za cenu ztráty vztahu s druhou stranou.

Hratelnost zůstává věrná stealth kořenům série – plížení ve stínu, využívání optických a zvukových senzorů nepřátel, hackování zámků a kamer a nová sociální mechanika, kdy Sam tráví čas přímo v základně teroristů, mluví s ostatními členy buňky a musí si budovat důvěryhodnost i mimo přímé bojové mise. Grafická stránka na Xboxu představuje vylepšení oproti Chaos Theory hlavně díky rozmanitějším prostředím, od arktické základny po mrakodrap na Kubě, doprovázeným temnou, napínavou hudbou typickou pro sérii.

Double Agent byl dobově ceněn především za odvážnou vyprávěcí strukturu a morální dilemata, ačkoliv verze pro původní Xbox se mechanicky i obsahově lišila od paralelně vydané next-gen verze pro PlayStation 3 a Xbox 360, což tehdy vyvolávalo diskuze mezi hráči. I s touto odlišností zůstává tento díl důležitým mezníkem série, kdy se Splinter Cell poprvé pokusil hráče postavit před opravdová etická rozhodnutí, nikoli jen lineární plnění misí. Napětí z toho, zda hráč právě jedná pro NSA, nebo naopak pro teroristy, dodnes patří k nejzapamatovatelnějším prvkům celé série a ukazuje, že i tradiční stealth akce dokáže nést silně osobní a morálně nejednoznačný příběh.

Proč hrát: Kvůli odvážné vyprávěcí struktuře a morálním dilematům, kdy si hráč sám neujasní, komu vlastně slouží, patří Double Agent k nejzapamatovatelnějším dílům celé série Splinter Cell.