SimCity

SimCity z roku 1989 nevznikl jako hra o výhře nebo prohře, ale jako simulace, kde hráč jako starosta plánuje ulice, zóny a infrastrukturu a sleduje, jak se z jeho rozhodnutí - nebo jejich absence - vyvíjí živoucí město. Za návrhem stál Will Wright a vydala ho Maxis; hra vyšla postupně na řadě tehdejších platforem, od Commodore 64 a Amigy po DOSová PC a Macintosh, a založila celý žánr budovatelských simulací postavený na propojených systémech dopravy, energetiky, kriminality a daní místo tradičních herních cílů. Absence jasné výhry nebo konce byla v té době neobvyklá natolik, že se hra brzy začala využívat i jako výukový nástroj ve školách pro demonstraci fungování měst. Klíčové bylo i to, že hra nikdy nekončila jasnou prohrou - i vyhořelé nebo zadlužené město šlo dál přestavovat, což hráče vedlo spíš k experimentování než k opatrnému hraní na jistotu.

SimCity 2000 (1994) přešlo na izometrický pohled, přidalo podzemní infrastrukturu - metro, kanalizaci, elektrárny - a rozšířilo paletu budov i katastrof, od požárů po přílety mimozemské lodi, natolik, že je dodnes mnoha hráči i kritikou považováno za vrchol celé série. SimCity 3000 (1999) simulaci dál prohloubilo přidáním obchodních dohod se sousedními městy a širší nabídkou speciálních budov, zatímco SimCity 4 (2003) zavedlo propojené regiony více měst najednou a nabídlo dosud nejpodrobnější model simulace obyvatel, dopravy a životního prostředí; datadisk Rush Hour k němu později přidal detailnější dopravní systémy včetně kyvadlové dopravy mezi městy. Mezi jednotlivými díly se také měnil vydavatel v pozadí - Maxis se v roce 1997 stal součástí Electronic Arts, což postupně ovlivnilo tempo i směr, jakým se série dál vyvíjela.

Odbočkou od hlavní linie bylo SimCity Societies (2007), které namísto Maxis vyvinulo studio Tilted Mill a které se zaměřilo víc na estetiku a sociální hodnoty budov než na podrobnou ekonomickou simulaci, čímž se u části dlouholetých fanoušků série minulo účinkem. Restart SimCity (2013) od Maxis přinesl nový simulační engine GlassBox a sdílené regiony více hráčů, ale start hry poznamenaly přetížené servery a vydavatelem Electronic Arts vyžadované trvalé připojení k internetu, což vyvolalo rozsáhlou kritiku a spor o to, zda menší velikost měst hru posunula dál, nebo zpět. Mobilní SimCity BuildIt (2014) pak sérii přesunulo do free-to-play formátu a zůstává dodnes jediným aktivně provozovaným titulem pod tímto jménem poté, co Electronic Arts studio Maxis v roce 2015 zavřelo.

Vliv SimCity na herní průmysl přesahuje samotnou sérii: položilo základ celému žánru simulace měst, inspirovalo přímé nástupce jako Cities: Skylines i nepřímo ovlivnilo další simulační projekty Willa Wrighta, jako byla později série The Sims, a ukázalo, že hra bez pevného konce a jasného vítězství může oslovit masové publikum stejně silně jako klasické akční nebo strategické tituly. Řada pozdějších stavebních a simulačních her si od SimCity vypůjčila právě tento princip - dát hráči nástroje a nechat jej sledovat důsledky vlastních rozhodnutí v reálném čase, bez scénáře, který by ho vodil za ruku. Ani po více než třiceti letech se koncept propojených systémů, s nímž SimCity přišlo jako první, z žánru městských simulací nevytratil.