SimCity

SimCity z roku 2013 měl být restartem legendární série pro novou generaci hráčů, ale vydání provázela řada problémů, které z něj udělaly jeden z nejdiskutovanějších propadáků žánru. Hra vsadila na trvalé připojení k internetu i v singleplayeru (always-online DRM), oficiálně kvůli sdílenému simulačnímu enginu mezi sousedícími městy, v praxi ale servery při startu nezvládaly nápor hráčů a mnozí se ke svým rozehraným městům celé dny nedostali. Ke kritice přispěla i výrazně menší velikost stavebních pozemků oproti starším dílům, což omezovalo možnosti dlouhodobého plánování, na které byli fanoušci SimCity 4 zvyklí.

Pod povrchem přitom hra přinesla zajímavé nápady, především detailní simulaci dopravy po jednotlivých vozidlech a systém specializací měst, kdy se sousední města v regionu mohla zaměřit na těžbu, kulturu nebo obchod a vzájemně se doplňovat. Vizuálně šlo o hezky zpracovanou hru s plynulým přechodem mezi denní a noční simulací.

Reputaci ale poškodily jak technické problémy při startu, tak pocit, že hra byla navržena tak, aby vynucovala online připojení i tam, kde to hratelnosti nepřinášelo nic navíc. Studio Maxis a vydavatel Electronic Arts čelili za tento krok dlouhodobé kritice a k obnovení důvěry fanoušků v sérii už za života studia nedošlo.

Proč hrát: Spíš historická zajímavost než doporučení bez výhrad, hra dnes vyžaduje online připojení a nabízí podstatně menší města než starší díly, takže noví hráči budovatelských strategií sáhnou lépe po SimCity 4 nebo Cities: Skylines.