Nintendo · 2006Herní konzole
Nintendo Wii
Historie & kontext
Když Nintendo na podzim roku 2006 uvedlo konzoli, která se během vývoje jmenovala kódově Revolution, málokdo tušil, že se z ní stane jeden z největších hitů herní historie. Wii bylo malé, tiché, bílé a na první pohled skoro nenápadné — vedle mohutných skříní PlayStation 3 a Xbox 360 vypadalo jako set-top box. Nintendo totiž vědomě odmítlo hrát závod ve výkonu, který soupeři rozjeli, a místo toho vsadilo všechno na jedinou kartu: na způsob, jakým se hry ovládají.
Tou kartou byl ovladač Wii Remote, tvarem připomínající televizní dálkové ovládání. Díky akcelerometrům a infračervenému snímání vůči senzorové liště položené na televizi uměl reagovat na naklánění, švihy i míření na obrazovku. Přídavný Nunchuk připojený kabelem přidal analogovou páčku a druhou sadu senzorů pro levou ruku. Ovládání bylo natolik intuitivní, že ke konzoli poprvé usedli lidé, kteří do té doby nikdy nedrželi gamepad — prarodiče, rodiče, celé rodiny.
Výsledek předčil i ta nejoptimističtější očekávání. Wii se prodalo přes 101 milionu kusů, tedy víc než PlayStationu 3 i Xboxu 360, a to navzdory tomu, že šlo o technicky nejslabší konzoli generace. Nintendo dokázalo, že vítězem nemusí být ten s nejlepší grafikou — stačí nabídnout něco, co ostatní nemají, za cenu, kterou si může dovolit skoro každý.
Technika: grafika a zvuk
Uvnitř Wii se skrývala evoluce hardwaru GameCube, ne revoluce. Procesor IBM PowerPC „Broadway" byl v podstatě rychlejší verzí staršího čipu Gekko, o grafiku se staral ATI „Hollywood", tedy vylepšený nástupce čipu Flipper. Konzole disponovala 88 MB paměti rozdělené mezi rychlou 1T-SRAM a pomalejší GDDR3, jako médium používala 12cm optické disky a hry ukládala na 512 MB vnitřní flash paměti doplnitelné o SD kartu.
Nejvýraznějším technickým limitem bylo rozlišení: Wii nabízelo maximálně 480p, tedy pouze standardní rozlišení v době, kdy konkurence běžela v HD a domácnosti hromadně přecházely na velké ploché televizory. Na moderním panelu proto Wii vypadá měkce a rozmazaně. Nintendo tuhle nevýhodu vyvažovalo výrazným, čistým a barevným výtvarným stylem — hry jako Super Mario Galaxy nebo The Legend of Zelda: Skyward Sword stárnou vizuálně mnohem lépe, než by odpovídalo jejich technickým parametrům.
Periferie a příslušenství
Klíčovou roli sehrála přibalená hra Wii Sports. Pět jednoduchých disciplín — tenis, bowling, box, golf a baseball — ovládaných švihem ruky se stalo tím nejlepším možným demem konzole a v mnoha domácnostech to byl vůbec první titul, který lidé vyzkoušeli. Právě Wii Sports v podstatě prodalo konzoli samo o sobě.
Periferií vzniklo obrovské množství. Wii MotionPlus doplnil do ovladače gyroskop a výrazně zpřesnil snímání pohybu; naplno ho využilo Wii Sports Resort. Wii Balance Board, plošina reagující na přenášení váhy, otevřela s Wii Fit celou vlnu fitness a wellness titulů. Přibyly plastové nástavce jako Wii Wheel pro Mario Kart Wii nebo Wii Zapper pro střílečky a klasičtější Classic Controller pro hry z Virtual Console.
Silnou stránkou byla zpětná kompatibilita s GameCube. Původní model měl pod odklopnou krytkou čtyři porty na ovladače GameCube i dva sloty na paměťové karty, takže starší hry běžely nativně a hráči nemuseli nic vyhazovat.
Modely a revize
Wii bylo od začátku výrazně online konzolí. Vestavěná Wi-Fi, systém WiiConnect24 a rozhraní rozdělené do „kanálů" nabídly Wii Shop Channel s digitálním obchodem, službu WiiWare pro menší původní hry a hlavně Virtual Console — legální nabídku klasik z NES, SNES, Nintenda 64, Segy Mega Drive a dalších platforem. Pro spoustu hráčů to byl vůbec první snadný způsob, jak se ke starým hrám dostat. Kanál Mii s tvorbou vlastních avatarů se stal jedním ze symbolů celé éry.
Hardware prošel několika revizemi. Model Wii Family Edition z roku 2011 už počítal jen s vodorovným položením a vypustil podporu GameCube — porty i sloty na paměťové karty zmizely. Ještě dál šlo Wii mini z roku 2012: levná, kompaktní verze s výklopnou horní mechanikou, bez Wi-Fi a online funkcí, bez slotu na SD kartu, bez GameCube a s pouze kompozitním video výstupem. Šlo o rozpočtový stroj do posledních let života platformy, kterou v roce 2012 nahradilo zpětně kompatibilní Wii U.
Dnešní scéna
Wii dnes patří k nejdostupnějším retro konzolím vůbec — vyrobilo se jich tolik, že konzole i hry jsou levné. Na moderní televizi se vyplatí použít komponentní kabel nebo externí upscaler, jinak je obraz z kompozitu velmi měkký. Wii Shop Channel byl ukončen, takže digitálně zakoupené tituly už nelze pořizovat; z legálních cest zbývají fyzické disky a moderní remastery a předělávky vybraných her na Nintendo Switch.
Emulace je ve výborném stavu. Dolphin zvládá Wii i GameCube ve vysokém rozlišení, s vyhlazováním a širokoúhlými úpravami; ovládání se dá řešit myší a klávesnicí, nebo připojit původní Wii Remote přes Bluetooth. Wii podporuje i Batocera, takže si titul lze pustit na herním PC či silnějším mini-PC — slabší kapesní zařízení už ale na pohybové hry většinou nestačí.
Živá zůstává také homebrew scéna. Přes Homebrew Channel lze na konzoli provozovat vlastní software, emulátory starších platforem, přehrávače médií i nástroje pro spouštění her z USB disku či SD karty. Právě kombinace nízké ceny, obrovské knihovny a otevřené komunity dělá z Wii jednu z nejvděčnějších konzolí, po kterých dnes může retro hráč sáhnout.
Hry na platformě (140)
Xenoblade Chronicles
Ambiciózní JRPG odehrávající se na tělech dvou zkamenělých obrů tvořících svět.
Star Soldier R
Vertikální shmup navazující na tradici Star Soldier z NES; jde hlavně o score-attack.
Žádná hra v tomto žánru.