Amiga CD32

Když Commodore na podzim roku 1993 představil Amigu CD32, šlo o smělý pokus, jak proměnit domácí počítač Amiga v salonní herní konzoli. Z technického pohledu nešlo o žádnou novinku od základů: CD32 byla v jádru Amiga 1200 doplněná o mechaniku CD-ROM a zbavená klávesnice i disketové jednotky. Přesto si konzole zaslouží čestné místo v dějinách — bývá totiž označována za první 32bitovou herní konzoli s CD mechanikou na světě, která se na trh dostala dříve než Atari Jaguar s CD i pozdější Sega Saturn a Sony PlayStation.

Commodore zoufale potřeboval hit. Firma se topila v dluzích, prodeje klasických Amig klesaly a CD32 měla být záchranným kruhem, který přitáhne hráče k médiu budoucnosti — kompaktnímu disku. V Evropě, kde měla Amiga obrovskou základnu, se konzole prodávala slušně a stala se na chvíli velmi populární. Jenže příběh skončil rychle a smutně: kvůli patentovému sporu a problémům s výrobou Commodore na jaře 1994 zbankrotoval a CD32 odešla do historie po pouhých několika měsících na trhu.

Technika: grafika a zvuk

Srdcem CD32 je procesor Motorola 68EC020 taktovaný na 14,18 MHz a 2 MB paměti Chip RAM. Grafiku obstarává čipset AGA (Advanced Graphics Architecture), stejný jako v Amize 1200. Ten umí pracovat s paletou 16,8 milionu barev, přičemž na obrazovku dokáže najednou vykreslit až 256 barev v indexovaném režimu, případně 262 144 barev ve speciálním režimu HAM8 (Hold-And-Modify). Standardní herní rozlišení se pohybovalo kolem 320×256 bodů (PAL), AGA ale zvládla i vyšší režimy.

Amiga proslula svými specializovanými koprocesory — Blitter pro rychlé přesouvání bloků grafiky, Copper pro řízení obrazu po jednotlivých řádcích a hardwarové sprity. Díky tomu vynikaly plynulé scrollingy a barevné přechody, které na konkurenčních strojích vyžadovaly mnohem víc námahy.

Zvuk zajišťuje legendární čip Paula se čtyřmi hardwarovými kanály a 8bitovým PCM přehráváním vzorků (sampled sound), rozdělenými klasicky do stereo dvojic. Na svou dobu nadprůměrný zvuk byl jednou z velkých předností celé řady Amiga. CD mechanika navíc umožňovala přehrávat hudbu přímo z Audio CD a konzole fungovala i jako běžný CD přehrávač.

Propojeni a periferie

CD32 měla dvoutlačítkový gamepad (s křížem, dvěma akčními tlačítky, tlačítky pro listování a pauzu), připojitelný do dvou portů. K dispozici byl kompozitní video i RF výstup pro připojení k televizi a u některých variant také S-Video.

Zajímavou kapitolou je periferie FMV (Full Motion Video) modul, který se zasouval do rozšiřujícího konektoru a přidával hardwarové dekódování MPEG-1 videa, takže si majitel mohl přehrávat filmy z disků formátu Video CD (VCD) a CD-i. Konzole měla i rozšiřující konektor, přes který existovaly projekty na proměnu CD32 zpět v plnohodnotný počítač (přidání klávesnice, disketové jednotky, myši a sériového portu) — fakticky tím vznikla zařízení blízká Amize 1200.

Modely a revize

CD32 se vyráběla v zásadě v jediné základní podobě, lišily se hlavně regionální verze pro PAL (Evropa, Austrálie) a plánované NTSC verze pro Severní Ameriku. Severoamerický trh ale konzole prakticky nestihla zasáhnout — kvůli patentovému sporu se společností Cad Track (týkajícímu se XOR vykreslování) byl Commodoru zablokován dovoz a velká část zásob uvízla na skladech, což byl jeden z hřebíčků do rakve celé firmy.

Hardwarově je CD32 natolik blízká Amize 1200, že velká část softwaru a know-how byla mezi oběma stroji přenositelná. To ostatně vysvětluje, proč mnohé hry vznikaly jako prosté konverze amigových titulů na CD.

Klony a varianty

Oficiální klony CD32 nevznikly — Commodore zkrachoval dřív, než se trh stačil rozvinout, a značku později získala jiná firma. Existují však modifikace a rozšiřující sady od nadšenců, které z konzole dělají počítač, případně řeší poruchovou interní baterii a výměnu zastaralé CD mechaniky za moderní řešení.

Pokud jde o československou stopu, ta se pojí spíše s celou rodinou Amiga než přímo s CD32: osmibitové i šestnáctibitové Amigy měly i u nás v 90. letech věrnou komunitu uživatelů, demoscéna na Amize byla mimořádně živá a stroje se sem dovážely v hojném počtu. Samotná CD32 byla u nás kvůli ceně a krátké životnosti spíše raritou, o to ceněnější mezi sběrateli.

Dnesni scena

CD32 dnes skvěle žije díky emulaci. Emulátory jako WinUAE (a jeho varianty pro různé platformy) dokážou věrně simulovat AGA čipset i CD mechaniku, takže si tituly zahrajete na PC i na výkonnějších přenosných emulačních zařízeních. Komunita kolem Amigy patří k nejaktivnějším v retro světě — vznikají nové homebrew hry, demo produkce i hardwarové doplňky (náhrady mechanik, flash řešení místo CD). Pro sběratele zůstává CD32 atraktivním kouskem: připomínkou doby, kdy se Commodore naposledy pokusil dobýt obývací pokoje — a téměř to vyšlo.