Cuphead

Cuphead přišel na Switch v roce 2019 jako jedna z prvních velkých akvizic mimo původní platformy a rázem se stal vlajkovou lodí toho, co dokáže nezávislá scéna v oblasti ruční animace. Hra staví na vizuálním jazyce amerických kreslených grotesek třicátých let, tedy na gumové animaci, zrnitém filmovém obraze a akvarelových pozadích, přičemž každý snímek byl skutečně nakreslen rukou. Příběh o dvou bratrech, kteří prohráli sázku s ďáblem a musí vymáhat dlužní úpisy od ostatních dlužníků, je jen záminkou pro sérii soubojů s bossy. Právě ty tvoří jádro hry: každý protivník prochází několika fázemi, mění tvar i vzorce útoků a nutí hráče učit se nazpaměť rytmus celého střetnutí.

Mechanicky jde o run and gun s parádně vyladěným ovládáním. Postava střílí prsty z ruky, může se uhýbat kotoulem, zamykat směr palby, přepínat mezi nakoupenými zbraněmi a používat parry na růžově zbarvené objekty, kterým se nabíjí super útok. Vedle bossů existují i klasické plošinovkové úrovně s během zleva doprava a několik leteckých pasáží ve stylu vertikálních střílečen. Obtížnost je vysoká a nekompromisní, hra ale nikdy nepůsobí nefér, protože smrt je vždy důsledkem konkrétní chyby a restart je okamžitý.

Na Switchi hra běží plynule i v přenosném režimu a menší obrazovka jí nijak neškodí, protože čitelnost nepřátelských útoků je navržená velmi pečlivě. Hru navíc doplňuje kooperace pro dva hráče na jedné konzoli, což z ní dělá vděčný titul na gauč. Soundtrack složený z živě nahraného big bandu, ragtimu a jazzu je stejně výrazný jako obraz a spoluvytváří dojem, že hráč ovládá zapomenutý animovaný film. Kritika ocenila především bezkonkurenční řemeslné provedení a hra se stala jedním ze symbolů nezávislé tvorby své dekády. Dnes působí stále svěže a pozdější rozšíření The Delicious Last Course přidalo další sadu soubojů i novou hratelnou postavu.

Proč hrát: Kvůli bezkonkurenčnímu ručně kreslenému provedení, kooperaci pro dva hráče na gauči a živě nahranému big bandovému soundtracku jde o jeden ze symbolů nezávislé tvorby své dekády.