The Messenger

The Messenger začíná jako přímočará pocta osmibitovým ninja plošinovkám ve stylu Ninja Gaidenu, jenže po několika hodinách provede trik, který z něj udělal jeden z nejdiskutovanějších nezávislých titulů své doby. Hráč nejprve prochází lineárními úrovněmi, seká mečem, šplhá po stěnách a používá kouzelný cloudstep, tedy druhý skok ve vzduchu, který se obnoví pokaždé, když čepel zasáhne nepřítele, lucernu nebo projektil. Tahle jediná mechanika promění postup ve svižný řetězec skoků, kdy zkušený hráč prakticky nedosedne na zem, a je hlavním důvodem, proč se hra ovládá tak dobře.

V polovině se ale struktura otevře a z lineární plošinovky se stane propojený svět v duchu metroidvanie, kde se hráč vrací do dřívějších úrovní a hledá cesty, které předtím nemohl projít. Zároveň hra přepíná mezi osmibitovou a šestnáctibitovou vizuální vrstvou, přičemž tato změna není jen kosmetická, protože v každé éře vypadá terén jinak a některé průchody existují jen v jedné z nich. Přepínání probíhá plynule v reálném čase a patří k nejnápaditějším nápadům, jaké žánr v posledních letech dostal.

Na Switchi hra běží bez problémů, ovládání je pohotové a krátké úseky mezi kontrolními body jí svědčí v přenosném režimu. Psaní je výrazně komediální, hlavně díky ukecanému obchodníkovi, který komentuje hráčův postup, občas ale sklouzne k delším monologům. Hudba pracuje s čipovým zvukem ve dvou verzích odpovídajících oběma grafickým érám a přepíná se spolu s obrazem, což je detail, který ukazuje, kolik péče do hry šlo. Kritika ocenila zejména odvahu změnit vlastní žánr uprostřed hraní a hra si získala silnou reputaci mezi hráči, kteří vyrostli na plošinovkách z konzolí NES. Dnes jde o jeden z nejlépe hratelných titulů svého druhu, který zvládne pobavit i překvapit.

Proč hrát: Pro odvahu změnit vlastní žánr uprostřed hraní, dvojici čipových soundtracků podle grafické éry a ukecaného obchodníka, který pobaví i překvapí, jde o jeden z nejlépe hratelných titulů svého druhu.