Mortal Kombat

Mortal Kombat se v automatech objevil v roce 1992 a okamžitě se proslavil digitalizovanými herci, rychlými souboji a brutálními ukončovacími údery zvanými fatality. Verze pro Super Nintendo vyšla v roce 1993 a stala se pro sérii jedním z nejznámějších případů cenzury v historii videoher. Hratelnost zůstala většinou stejná: dva bojovníci, vyvážená škála speciálních úderů, čtyřramenný Goro jako obávaný mezi-boss a čaroděj Shang Tsung na konci turnaje. Nintendo tehdy dbalo na rodinný obraz konzole, takže hra dostala úpravy: krev byla nahrazena šedým potem a část fatalit byla zmírněna nebo změněna, takže ztratily právě ten šokující efekt, kvůli kterému hra vznikla.

Verze pro Mega Drive měla naopak skrytý kód, který krev vracel, a z porovnání obou konzolí se stala klasická debata o tom, kdo se k dospělým hráčům chová vstřícněji. SNES verze přitom nabídla grafiku věrnější automatu než Mega Drive, ale cena za ni byla cenzura obsahu. Přenesení hry na domácí konzoli měl na starosti Sculptured Software. Výsledkem byla hra, která odpovídala automatu po vizuální stránce, ale ne po té nejdrastičtější. Ve srovnání s ostatními verzemi je tak hlavní zajímavostí úprava obsahu a dobový spor o to, kam až smí hra v domácím prostředí zajít, a to v době, kdy se rodiče a politici poprvé vážně zajímali o to, co jejich děti hrají. Tento spor se nakonec přenesl až do americké politiky a vedl ke vzniku hodnotící organizace ESRB, která od roku 1994 značí videohry věkovými kategoriemi.

Proč hrát: Hodí se sběratelům a historikům her, které zajímá, jak se v devadesátých letech řešily věkové hranice u videoher, a hráčům, kteří chtějí vyzkoušet slavnou bojovku v její pověstné „čisté“ podobě. Pokud vám jde o nejdrsnější zážitek, sáhněte po verzi pro Mega Drive nebo po automatu, ale k pochopení vzniku věkových hodnocení je tahle verze nejlepší učebnicí.