Final Fantasy XIII

Final Fantasy XIII je JRPG, které Square Enix stavělo jako vlajkovou loď pro nastupující generaci konzolí a na PlayStation 3 se stalo jednou z technicky nejokázalejších her své doby. Příběh se odehrává na vznášejícím se světě Cocoon, jehož obyvatelé žijí pod dohledem mocných bytostí zvaných fal'Cie, a na drsném povrchu planety Pulse, kterého se všichni bojí. Skupina naprosto různorodých postav se proti své vůli stane l'Cie, tedy vyvolenými se znamením a s úkolem, jehož nesplnění znamená proměnu v nestvůru. Vyprávění je vedeno velmi filmově, s množstvím předrenderovaných i enginových scén, a dlouho drží hráče v úzkém, téměř koridorovém tempu.

Souboje běží v systému, který kombinuje aktivní časovou lištu s okamžitým přepínáním takzvaných paradigmat, tedy rolí jako útočník, léčitel nebo narušitel. Hráč přímo ovládá jen vedoucí postavu, zbytek party jedná podle nastavené role, takže těžiště taktiky se přesouvá od jednotlivých příkazů k rychlému čtení situace a přepínání sestav ve správný okamžik. Klíčovou roli hraje ukazatel rozkolísání: nepřítele je potřeba sérií útoků dostat do stavu stagger a v krátkém okně mu uštědřit co největší zásah. Postup postav probíhá po Crystariu, mřížce schopností, která se otevírá po kapitolách a zpočátku drží hráče na krátkém vodítku, aby se ve druhé polovině hry rozevřela do mnohem volnějšího ladění.

Po technické stránce hra dodnes vypadá pozoruhodně: pečlivě nasvícená prostředí, detailní modely postav a bohaté efekty patřily na PS3 ke špičce. Hudba Masašiho Hamauzua je jedním z nejsilnějších prvků celku, střídá orchestrální plochy s jazzovými a elektronickými motivy a udrží emocionální tón i tam, kde příběh klopýtá. Dobové přijetí bylo rozporuplné, kritika chválila prezentaci a soubojový systém, ale výtky mířily na lineárnost a pomalý rozjezd. S odstupem je Final Fantasy XIII zajímavější, než se tehdy zdálo, protože její bojový model se ukázal jako překvapivě hluboký a série z něj čerpala i v pokračováních.

Proč hrát: Díky překvapivě hlubokému soubojovému systému a jedné z nejsilnějších hudeb Final Fantasy stojí za návrat i přes lineární a pomalý rozjezd, který jí tehdy kritika vytýkala.