Battletoads

Existují hry, které vás potrápí, a pak je tu Battletoads — hra, která vás chce zlomit. Pro celou generaci hráčů na NES se stala synonymem čisté, vychytralé, místy až sadistické obtížnosti, a právě proto se zapsala do paměti hlouběji než stovky uhlazenějších titulů.

Na první pohled jde o klasický beat 'em up ve stylu, který tehdy frčel díky úspěchu Želv Ninja — tři obojživelní hrdinové, zelená kůže, lehce mutantská atmosféra a humor. Jenže studio Rare, tehdy na vrcholu své technické zdatnosti, odmítlo nudu. Každá úroveň míchá jiný styl hraní: jednou mlátíte nepřátele pěstmi, které se v okamžiku úderu komicky promění v obří kladiva, jindy slézáte po lanech, šplháte po stěnách nebo se prodíráte hadím tunelem.

A pak přijde Turbo Tunnel. Třetí level, závod na vznášedle, ve kterém se před vámi v rostoucí rychlosti vynořují zdi, díry a překážky. Není to test reflexů, je to test paměti — musíte se nazpaměť naučit přesné rozmístění každé bariéry, protože jediná chyba znamená okamžitou smrt. Tahle úroveň se desítky let po vydání stala internetovým symbolem herní frustrace, memem i odznakem cti zároveň.

Kooperace pro dva hráče situaci paradoxně zhoršuje. Friendly fire je tu nechvalně proslulý: spoluhráč vás může omylem (nebo schválně) přetáhnout přes celou obrazovku, čímž se z přátelské párty rychle stane hádka u jedné pohovky. Mnoho dvojic se přes určité pasáže nikdy nedostalo, a právě tyhle společné porážky dnes patří k nejvzpomínanějším zážitkům platformy.

Battletoads je tak trochu paradox: hra, kterou většina hráčů nikdy nedohrála, a přesto ji zná téměř každý. Její technická vynalézavost, animace a drzá osobnost z ní udělaly kultovní klasiku, jejíž jméno se i po desetiletích vyslovuje s úsměvem i hrůzou.

Proč hrát: Pokud chcete zažít legendární obtížnost NES na vlastní kůži a pochopit, odkud pochází půlka herních memů o frustraci, Battletoads je povinnost — jen si připravte nervy.