Speedball 2: Brutal Deluxe
Not translated yet This text is still only in Czech. We are working on the translation — please check back later.
Speedball 2 je futuristický sport někde mezi házenou, hokejem a rugby, kde se podle pravidel střílí gól do branky soupeře, ale body se dají nasbírat i tím, že protihráče vyřadíte ze hry. Původní hra vznikla pro Amigu v roce 1990 u britských The Bitmap Brothers a rychle se stala jedním z emblémů evropské herní scény osmdesátých a devadesátých let.
Verze pro Mega Drive vyšla o rok později a znamenala přesun hry z počítačů do obývacího pokoje. To je zásadní rozdíl: Speedball 2 je hra pro dva hráče na jedné obrazovce a konzole s pady v rukou tomu sedí přirozeněji než klávesnice nebo jednotlačítkový joystick. Pad Mega Drive nabízí více tlačítek, takže se dají pohodlněji řídit přihrávky, střelba a podkluzy, a hra se díky tomu hraje jinak než na počítačích. Vedle zápasu proti člověku zůstává i liga a pohár, kde mezi zápasy vylepšujete svůj tým, nakupujete hráče a sbíráte peníze za výhry. Právě tahle manažerská vrstva dělá ze Speedballu víc než jen arkádu na pět minut.
Technicky šlo o převod z jednoho 16bitového stroje na jiný, ale s odlišným hardwarem. Mega Drive má jinou paletu, jiný zvukový čip a jinak dopadá i plynulost scrollování, takže hra působí o něco syrověji a hutněji než na Amize. Pro hráče, kteří Amigu nikdy nevlastnili, to byla hlavní cesta, jak se se Speedballem 2 seznámit, a v Evropě šlo o jednu z nejznámějších sportovních her pro tuto konzoli. Velkou roli hraje i doba vydání: v roce 1991 byla v obchodech spousta fotbalů a hokejů, ale žádný z nich nenabízel tak agresivní a stylově zasazenou fiktivní ligu.
Proč hrát: Pokud máte doma druhého hráče a chcete rychlé, hlasité a vtipně brutální souboje u jedné konzole, je tahle verze pro vás. Hodí se i těm, kdo chtějí poznat klasiku Bitmap Brothers a nemají po ruce Amigu.
Game 144 of 151 for SEGA Mega Drive
The same title elsewhere (3)
The Commodore Amiga version is generally regarded by fans as the best — it benefited from a rich colour palette, smooth animation, and the Paula sound chip, which brought the game to life with sampled voice clips and a roaring crowd ('Ice Cream!') that added to the brutal arena atmosphere. The Atari ST had weaker colours and harsher, thinner sound from its YM2149 chip, giving the game a starker, less atmospheric feel. The PC/DOS version depended entirely on the graphics and sound card a player owned — with a sound card and VGA it came close to the Amiga, but without them both the music and the colours stayed noticeably poorer.
