D je hororová adventura, která na 3DO vyšla v roce 1995 a od první minuty dává najevo, že chce být spíš interaktivní film než hra. Laura Harrisová vstupuje do nemocnice, kde její otec bez vysvětlení spáchal masakr, a místo nemocničních chodeb se ocitne v gotickém sídle plném krve, zrcadel a rodinných tajemství. Celý titul je odvyprávěný v předrenderovaných animacích, mezi nimiž se hráč posouvá po pevně daných trasách, a nese jedno neobvyklé pravidlo: běží na jeden zátah, s dvouhodinovým limitem a bez možnosti uložit pozici. Ať už se hráči daří, nebo ne, po dvou hodinách je konec.
To zásadně mění, jak se D hraje. Hádanky nejsou nijak zvlášť složité, ale tikající čas z nich dělá napínavou zkoušku — a když čas vyprší, začíná se od začátku. Hra sází na tempo, na střih a na to, co ukáže jen na okamžik. Ovládání se omezuje na několik směrů a interakcí, takže pozornost zůstává na obrazu. Studio WARP si navíc pohrálo s tím, co hráč čeká: v titulu jsou skryté scény, které většina lidí nikdy neuvidí, a několik momentů, jež v době vydání vyvolaly rozpaky i mezi vydavateli. Hra o nich nikde neinformuje a část z nich odemyká jen velmi konkrétní chování hráče.
Technicky šlo o působivou ukázku toho, co CD média zvládnou — plynulé animace v celoobrazovkovém podání a hudba, která spíš dráždí nervy, než by strašila hlasitým leknutím. Dobově byla hra hitem především v Japonsku, kde ji provázela pověst nekompromisního autorského projektu, a na Západě se stala jedním z titulů, kvůli kterým si lidé 3DO vůbec pamatují. Dnes je zřejmé, jak úzký koridor hráči nabízí a jak málo skutečné volnosti v ní je. Zároveň ale zůstává neobyčejně stylovým kouskem: krátkým, sevřeným, nepříjemným a zahraným s vážnou tváří v době, kdy se většina podobných her chichotala vlastnímu béčkovému původu.
Proč hrát: Pro milovníky stylových, nepříjemných a krátkých zážitků je to sevřený kousek zahraný s vážnou tváří, i když skutečné volnosti nabízí jen úzký koridor.
Hra 18 z 27 pro 3DO Interactive Multiplayer
