Soulcalibur II
Noch nicht übersetzt Dieser Text liegt bisher nur auf Tschechisch vor. Wir arbeiten an der Übersetzung — schauen Sie später wieder vorbei.
Soulcalibur II vyšel v automatech v roce 2002, tedy dřív než konzolové verze. Namco ho postavilo na arkádovém hardwaru odvozeném od PlayStationu 2, takže hra vypadala výrazně lépe než první díl a přinesla detailnější postavy i více pohyblivé kamery. Základ zůstal stejný: zbraňové souboje ve 3D arénách, rychlé pohyby do stran a důraz na správnou vzdálenost. Jde o pokračování, které v automatech navázalo na úspěch předchozí hry a hráči ho znají i z konzolových konverzí.
Arkádová verze se od domácích hodně liší. Chybí v ní hostující bojovníci, kteří byli exkluzivní pro jednotlivé konzole, tedy Link na GameCube, Heihachi na PlayStationu 2 a Spawn na Xboxu. Chybí také režim Weapon Master, tedy dlouhá kampaň s obchodem a odemykáním, na které stála zábavnost konzolových verzí. V automatu zbývá čistý souboj: výběr bojovníka, sled soupeřů a boj proti druhému hráči u vedlejšího stroje. Je to zážitek určený pro krátké hraní, kde se rozhoduje během pár minut, a přesně takhle ho autoři původně navrhli.
Právě to dělá z této verze samostatný příběh. Zatímco domácí verze lákají obsahem a hosty, automat ukazuje hru jako výkon dvou lidí a jejich dovedností, bez bonusů a odemykání. Hodnotí se rychlost reakce, správná obrana a načasování útoků, a kdo hraje na konzoli, zjistí, že základní souboje jsou v obou podobách téměř stejné, ale automat je nesrovnatelně přímější. Každý zápas se řeší tady a teď, bez přípravy, bez vylepšování postavy a bez možnosti vyrovnat rozdíl nakoupenou výbavou. To je pro někoho osvěžující, pro jiného možná příliš strohé, ale rozhodně je to jiný pohled na stejnou hru, než jaký nabízejí domácí konverze.
Proč hrát: Hodí se fanouškům série, kteří chtějí poznat původní arkádovou podobu, a těm, kdo rádi hrají proti kamarádovi. Je to vhodný způsob, jak si zahrát souboje bez přebytečného obsahu.
Spiel 234 von 258 für Arcade
Derselbe Titel woanders (3)
Spielerisch sind sich die drei Fassungen von 2003 fast identisch, sie unterscheiden sich aber in ihren Gastkämpfern und der technischen Umsetzung. GameCube bekam einen exklusiven Auftritt von Link aus The Legend of Zelda samt Bogen und Bumerang, Xbox fügte Spawn aus Todd McFarlanes Comic hinzu, und auf der PlayStation 2 trat Heihachi aus Tekken an — dadurch wird jede Version zu einem eigenen Sammlerstück. Technisch profitierte Xbox von der stärkeren Hardware und bot meist die schärfsten Texturen und die stabilste Bildrate, während die GameCube-Fassung bei Details etwas weicher wirkt, dank ihres hervorragenden Analog-Controllers aber trotzdem eine sehr gute Wahl bleibt. Die meisten Spieler greifen heute zu der Version mit ihrem liebsten Gastcharakter.
