Dark Arms: Beast Buster 1999

Dark Arms: Beast Buster 1999 je nezvykle temný titul v jinak barevné knihovně Neo Geo Pocket Color a jedna z mála her platformy, která spojuje akci shora s prvky role playing hry. Hráč se pohybuje po bludištích plných monster, střílí do všech směrů a hlavně sbírá duše poražených nepřátel. Ty pak zasazuje do zbraní a nechává je růst, takže se z prosté pistole postupně stává nástroj s vlastními vlastnostmi a účinky. Právě tenhle cyklus zabíjení, setí a sklízení je jádrem hry a dává jí rytmus, který je bližší dungeonovým výpravám než klasické akční střílečce.

Svět je vystavěný z ponurých katakomb, zničených ulic a laboratoří, kde na hráče čekají znetvořené bytosti navazující na atmosféru arkádové značky Beast Busters. Vizuál sází na tmavé, zemité barvy s ostrými akcenty a i na malém displeji dokáže vyvolat tíseň, což je na kapesní konzoli té doby výjimečné. Hudba pracuje s pomalými, atmosférickými smyčkami a nechává vyniknout zvukům zbraní a nepřátel, takže hraní působí méně jako arkádová zábava a víc jako pomalý sestup do nepřátelského prostředí. Ovládání je jednoduché, ale rozvržení tlačítek s mířením při pohybu vyžaduje chvíli zvyku.

Dobově šlo o titul, který se vymykal očekáváním a rozdělil publikum: část hráčů ocenila hloubku systému pěstování zbraní, jiní si stěžovali na opakující se bludiště. S odstupem je vnímán jako jedna z nejambicióznějších her platformy a ukázka toho, že se SNK nebálo zkoušet i žánry mimo bojovky a akční plošinovky. Dnes potěší hlavně hráče, kteří mají rádi pomalý postup a budování výbavy, a je zajímavým příkladem hororového ladění na hardwaru, který si s ním obvykle nikdo nespojuje. Vyžaduje ovšem trpělivost, protože skutečná síla zbraní se projeví až po hodinách sbírání a hra svoje pravidla vysvětluje jen skoupě.

Proč hrát: Kdo má rád pomalý postup a budování výbavy a nevadí mu skoupé vysvětlování pravidel, najde tu jednu z nejambicióznějších a nejosobitějších her platformy.