GCE Vectrex

Existuje jen jedna domácí konzole, kterou jste nemuseli k ničemu připojovat. Vectrex od firmy General Consumer Electronics dorazil na trh na konci roku 1982 jako vysoká plastová skříň s vlastní stínítkovou obrazovkou, vestavěným reproduktorem a ovladačem zasunutým v předním výklenku. Postavili jste ho na stůl, zapojili do zásuvky a hráli. Žádné dohadování o televizi s rodinou, žádné ladění antenního kanálu — přesně ta samostatnost, kterou jinak nabízely až přenosné konzole o dekádu později.

Důvod téhle nezvyklé konstrukce byl technický. Vectrex totiž nekreslil obraz z bodů jako všechny ostatní konzole své doby, ale vektorově: paprsek uvnitř monochromatické obrazovky jezdil přímo po tvarech, které měl vykreslit, a nechával za sebou ostré, jasně bílé čáry. Bylo to přesně to, co lidé znali z heren u automatů jako Asteroids nebo Battlezone — a co se na běžnou televizi zkrátka nedalo poslat. Barvy se řešily obdivuhodně starosvětsky: ke každé hře patřila překryvná fólie z průhledného barevného plastu, kterou jste připevnili přes obrazovku. Rázem měl vesmír modrý nádech, palivoměry svítily červeně a pozadí získalo kresbu, kterou by hardware nikdy nezvládl.

Načasování ale bylo kruté. Vectrex přišel doslova na prahu krachu herního průmyslu v roce 1983, kdy se trh se zábavní elektronikou v Severní Americe zhroutil pod návalem nekvalitních titulů a cenových válek. Přestože si stroj vysloužil výborné recenze, GCE se z propadu nevzpamatovala a výroba skončila po zhruba roce a půl. Zůstala po ní knihovna kolem třiceti oficiálních her — a nejneobvyklejší konzole osmdesátých let.

Technika: grafika a zvuk

Uvnitř pracuje osmibitový procesor Motorola MC6809, po výpočetní stránce podstatně schopnější než 6502 v konkurenčních strojích, doplněný jen o jednotky kilobajtů paměti RAM. Systémový software byl uložen v paměti ROM přímo v konzoli a nabízel programátorům hotové rutiny pro kreslení čar, práci s textem i hudbou.

Zásadní je ale zobrazovací část. Na místě obvyklého grafického čipu tu sedí vektorový generátor: převodníky, které z čísel dělají napětí, a integrátory řídící vychylovací cívky. Hra tedy neplní žádnou obrazovou paměť — místo toho krmí hardware seznamem úseček a jasů, které se musí stihnout vykreslit dřív, než obraz stačí pohasnout. Čím víc čar scéna obsahuje, tím je obraz bledší a náchylnější k blikání, což byl trvalý kompromis, s nímž se vývojáři museli srovnat. Odměnou byla dokonale hladká rotace a plynulé zvětšování objektů, jaké rastrové konzole té doby nedokázaly ani napodobit.

O zvuk se stará General Instrument AY-3-8912, tříkanálový zvukový obvod se šumovým generátorem — stejná rodina čipů, jakou později znaly domácí počítače ZX Spectrum 128 nebo Amstrad CPC. Proti dvěma hrubým kanálům Atari 2600 to byl slyšitelný skok: Vectrex zvládal jednoduché melodie i mluvené efekty a hry ho využívaly nápaditě.

Propojení a periferie

Ovladač je pevnou součástí zážitku: analogový joystick se samostředicí pákou a čtyřmi tlačítky v řadě, uložený za odklápěcím krytem v čele skříně. Konzole má dva porty, takže se dalo hrát ve dvou u jedné obrazovky. Analogové ovládání bylo v roce 1982 v domácnostech naprostou raritou a hrám o pilotování nebo míření znatelně slušelo.

GCE k Vectrexu nabídla dvě dnes vyhledávané periferie. Light Pen — světelné pero, jímž se kreslilo přímo na obrazovku — a hlavně 3D Imager, brýlový nástavec s rotujícím kotoučem, který střídavým zakrýváním očí vytvářel dojem prostorové hloubky a zároveň propouštěl barevné výseče kotouče. Šlo o jeden z prvních pokusů o stereoskopickou hru v obývacím pokoji vůbec; vzhledem ke konci konzole vyšla pro Imager jen hrstka titulů, což z něj dnes dělá jeden z nejdražších kousků sběratelského retra.

Modely a revize

Konstrukce zůstala v podstatě neměnná, měnila se hlavně značka na čele. Původní stroj nesl logo GCE, po převzetí firmy vycházel jako Milton Bradley Vectrex a v této podobě se dostal i do Evropy. V Japonsku ho pod jménem Kousokusen distribuovala Bandai.

Vestavěná hra Minestorm — variace na Asteroids uložená přímo v paměti konzole — se spustí vždy, když v přístroji není zasunutá kazeta. Z prodávaných titulů patří k nejcitovanějším převod arkádového Scramble, hvězdný souboj Star Castle či bludištní Berzerk; k většině z nich patřila vlastní překryvná fólie a kartonový rámeček.

Klony a varianty

Klasické neoficiální klony Vectrex prakticky nemá — vektorová obrazovka byla příliš drahá a specifická na to, aby ji někdo kopíroval. Zato existuje živý ekosystém moderního příslušenství: multikazety s celou knihovnou her v jednom modulu, vývojářské kazety s pamětí flash a nástavby, které do konzole přinášejí moderní programovací prostředí. Sběratelé si nechávají tisknout repliky překryvných fólií, protože originály po čtyřech dekádách blednou a praskají.

Dnešní scéna

Vectrex má na svou velikost pozoruhodně houževnatou homebrew scénu. Nové hry pro něj vycházejí dodnes, často i ve fyzickém provedení s kazetou, fólií a manuálem — a leckdy se kvalitou vyrovnají dobové produkci, protože autoři už mají moderní nástroje a nemusí šetřit každým bajtem.

Kdo chce Vectrex jen ochutnat, sáhne po emulátoru Vecx. Ten je dostupný i jako jádro do RetroArche, takže se s ním svezou hotové distribuce typu Batocera i běžné herní handheldy. Vektorový obraz se na LCD nikdy nechová úplně stejně — chybí mu ta charakteristická záře fosforu — ale filtry s rozostřením a doznívající stopou se tomu dokážou přiblížit natolik, že to funguje. Nejlegálnější cestou k hrám zůstávají tituly, které autoři homebrew scény sami zdarma uvolňují, a moderní vydání starých her přímo od držitelů práv.

Vectrex nikdy nevyhrál žádnou válku konzolí — pamatuje se na něj jako na krásný slepý výhonek, který si přinesl estetiku herny domů i s obrazovkou.