Tron: Deadly Discs

Představte si, že stojíte uprostřed digitální arény, kolem vás krouží nepřátelští bojovníci a jediná zbraň, kterou máte, je smrtící disk, který musíte hodit, chytit a vzápětí hodit znovu. Přesně tohle vám naservíroval Tron: Deadly Discs, jeden z nejvýraznějších titulů, které kdy vyšly pro Mattel Intellivision na počátku osmdesátých let. Hra těžila z popularity sci-fi filmu Tron a proměnila jeho ikonický souboj s disky v překvapivě návykovou akční řežbu.

Princip je geniálně jednoduchý, ale ovládání bylo na svou dobu nezvykle hloubavé. Disk létá jedním směrem, vy se musíte zorientovat tak, abyste zasáhli protivníka, a zároveň jeho disk včas vykrýt vlastním. Klíčová byla práce s dvanáctitlačítkovou klávesnicí a diskovým ovladačem Intellivisionu, který umožňoval pohyb v šestnácti směrech. Souboj se tak měnil v hektický tanec, kde každá vteřina rozhodovala o tom, zda vás nepřátelští "warriors" obklíčí, nebo zda se vám podaří probojovat k východu do další, rychlejší vlny.

Tron: Deadly Discs je dílem Mattel Electronics a patří mezi tituly, které pomohly definovat dojem, že Intellivision je "chytřejší" platforma než konkurenční Atari 2600. Zatímco mnohé licencované filmové hry té doby byly odbyté, tahle nabízela poctivý gameplay, jasný rytmus a stupňující se obtížnost, která hráče nutila se vracet. Pro mnohé majitele konzole to byl jeden z prvních titulů, u kterého opravdu pochopili, co znamená "ještě jedna hra".

Kulturně je tahle hra zajímavá i tím, jak ukazuje období, kdy se filmové studio a herní vydavatel teprve učili spolupracovat. Tron jako film byl vizuálně revoluční a herní adaptace se snažila zachytit jeho ducha čistě herními prostředky, ne pokusem o vyprávění příběhu. Výsledkem je arkáda, která zestárla mnohem lépe než spousta ambicióznějších projektů své éry, protože vsadila na čistou hratelnost místo na efekty.

Dnes je Tron: Deadly Discs vyhledávaným kouskem mezi sběrateli a fanoušky emulace. Patří k titulům, které člověku během pár minut připomenou, proč si Intellivision získalo věrnou komunitu, jež konzoli neopustila ani po krachu herního trhu v polovině osmdesátých let. Je to ukázka toho, že dobrý nápad a vyladěné ovládání vydrží desetiletí.

Proč hrát: Pro rychlou, návykovou arkádovou akci, která dodnes patří k tomu nejlepšímu, co Intellivision nabídlo, a která krásně přibližuje sílu jedné z prvních filmových herních licencí.