Out Run

Out Run vyšel na ZX Spectrum v roce 1987 pod hlavičkou U.S. Gold, která tehdy převáděla na britské počítače hromadu Segových automatů. Šlo o stejnou hru jako v arkádě, tedy o jízdu ve výstavním kabrioletu s rozvětvenou trasou a časovým limitem, avšak na stroji, který s původním automatem nemá společného skoro nic kromě jména.

Spectrum má procesor Z80 na zhruba třech a půl megahertzu, jednotky desítek kilobajtů paměti a barevný systém, kde se barvy přiřazují po blocích znaků. To pro závodní hru znamená potíž: silnice, auto i okolí se musí vejít do několika barev a na hranách objektů se barvy snadno přelévají do sebe, takže hra působí rozbředle a nepřehledně, především při vyšších rychlostech. Verze pro Spectrum proto pracuje s mnohem hrubší grafikou, nižší plynulostí a jednodušším provozem, než jaký předvedl automat. Pocit rychlosti vzniká jinak, spíš jako střídání pruhů a siluet než jako plynulé škálování sprajtů.

Právě proto je zajímavé hrát Spectrum verzi dnes, zvlášť v porovnání s ostatními domácími převody téhož roku. Ukazuje, co všechno zůstane z návrhu, když se hardwaru vezme většina možností: zůstává napětí z časomíry, rozhodování na křižovatkách a sled úseků, který si hráč postupně učí nazpaměť. Chybí lesk původní hry, a proto je to hlavně dokument doby, kdy si majitelé osmibitů hledali cestu co nejblíže k tomu, co viděli v herně. Ve srovnání s verzemi pro Amigu či Atari ST je střízlivější, ale právě ta střízlivost z ní dělá učebnici toho, jak se tehdy vybíralo, co z velké hry obětovat a co zachovat. Mezi velkými převody automatů z konce osmdesátých let patří k těm nejviditelnějším, protože mnoho britských hráčů znalo Out Run právě z této podoby.

Proč hrát: Zahrajte si ji, pokud sbíráte nebo emulujete Spectrum a chcete vidět, jak se ve své době řešil převod velké arkády na slabý hardware. Pro ty, kdo chtějí Out Run v nejlepší podobě, je vhodnější arkáda nebo Mega Drive.