Tom Clancy's Rainbow Six Siege

Tom Clancy's Rainbow Six Siege opustilo tradiční kampaň a vsadilo všechno na jediný nápad: souboj pěti útočníků proti pěti obráncům v uzavřené budově, kde se nerespawnuje a jedna chyba znamená konec kola. Útočníci musí najít a obsadit cíl, obránci mají čas na přípravu, kdy zabarikádují dveře, zpevní stěny, rozmístí ostnatý drát a pasti. Z toho vzniká hra, která se hraje spíš jako šachy s puškou v ruce než jako klasická akce, protože o výsledku často rozhodne informace, ne reflex.

Klíčem je destrukce. Většina zdí, podlah a stropů se dá prostřílet nebo odpálit, takže se místnost nedá bránit jen hlídáním dveří a útok může přijít shora, zdola nebo skrz stěnu, o které obránce netušil. Každý operativec má jedinečné vybavení, od průlomových náloží přes drony a kamery po štíty a rušičky elektroniky, a jejich kombinace vytváří obrovské množství situací. Průzkumný dron na začátku kola a kamery po celé mapě dělají z pozorování samostatnou disciplínu. Na Xbox One hra běží svižně, sází na čitelnost prostředí a přesnou práci se zvukem, podle kterého se dá odhadnout patro i směr kroků.

Start hry byl rozpačitý kvůli technickým problémům, drsné obtížnosti a menšímu obsahu, ale Ubisoft ji podporoval roky, přidával operativce, přestavoval mapy a postupně z ní udělal jeden z nejrespektovanějších kompetitivních titulů své doby. Vliv na žánr je obrovský, protože ukázala, že taktická střílečka s vysokou laťkou může fungovat i na konzolích a udržet dlouhodobou soutěžní scénu. Dnes je Siege stále živý, i když nováčky umí zpočátku pořádně potrápit. Naučit se rozložení map, zvyky obránců a schopnosti desítek operativců zabere spoustu hodin, odměnou je ale zážitek, který v konzolové nabídce nemá obdobu. Každé kolo je krátké, sevřené a rozhoduje se v něm o vteřiny, takže i prohra obvykle nese jasnou lekci.

Proč hrát: I přes rozpačitý start jde o titul s taktickou hloubkou, jaká na konzolích nemá obdobu; nováčky čeká delší učení, odměnou jsou napínavá, krátká kola.