Super Mario World 2: Yoshi's Island

Představte si, že do nejvýkonnější konzole své doby vstoupíte se hrou, která vypadá, jako by ji nakreslilo dítě voskovkami do skicáku. Přesně to udělal Shigeru Miyamoto se Super Mario World 2: Yoshi's Island. Ve chvíli, kdy konkurence vsadila vše na předrenderovanou, technicky uhlazenou grafiku ve stylu Donkey Kong Country, šel Miyamoto proti proudu a navzdory tlaku z vlastního studia prosadil ručně malovaný, pastelový vizuál. Výsledek je dodnes jednou z nejosobitějších a nejkrásnějších her, jaké kdy na 16bitové konzoli vyšly.

To, co Yoshi's Island odlišuje, ale není jen vzhled. Je to chytrý obrat v samotném srdci hratelnosti. Tentokrát nehrajete za Maria, ale za Yoshiho, který na zádech nese bezbranné miminko Maria a musí ho dopravit do bezpečí. Klíčová mechanika je geniálně lidská: když vás zasáhne nepřítel, dítě vám neumře. Slétne z vašich zad v plovoucí bublině a vy máte pár vteřin nervózního odpočítávání, abyste ho stihli chytit zpět, než vám ho seberou nepřátelé Toadies. Tahle drobnost mění celý rytmus hraní v napjatý tanec mezi útokem a ochranou.

Yoshi přitom dostal celý nový arzenál schopností. Polyká nepřátele a proměňuje je ve vejce, která pak používá jako přesnou vrhací munici. Umí se ve vzduchu zatřepotat a o chviličku tak prodloužit skok, mění se v dočasná vozidla a řeší prostorové hádanky. Každá úroveň je navržená jako samostatný nápad — pokaždé přijde nový mechanismus, nový druh prostředí, nová zákeřnost level designu. Právě tahle nevyčerpatelná vynalézavost je důvod, proč hru fanoušci dodnes označují za vrchol 2D plošinovkové školy Nintenda.

Vizuální stránce navíc pomáhá speciální čip Super FX 2 v kartridži, který umožnil rotující a zvětšující se nepřátele i bosse v měřítku, jaké samotné SNES jinak nezvládalo. Bossové jsou jedním z vrcholů hry — obří, výtvarně bujaré kreatury, které často kombinují vizuální fintu s netradiční mechanikou poražení.

Yoshi's Island se stala základním kamenem celé Yoshiho samostatné větve a odstartovala sérii pokračování i remaků (mimo jiné verzi pro Game Boy Advance). Dodnes je učebnicovým příkladem toho, že odvaha jít vlastní výtvarnou cestou může stárnout mnohem lépe než snaha o dobovou technickou show.

Proč hrát: Pro umělecky nejodvážnější Mario hru vůbec a pro plošinovkový design, kde každá úroveň překvapí novým nápadem — radost, která nezestárla.