DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry je odvážný restart značky, který Capcom svěřil britskému studiu Ninja Theory. Dante je tu mladší, drzejší a žije na okraji společnosti v současném městě ovládaném démony, kteří lidstvo neřídí silou, ale dluhy, energetickými nápoji a zpravodajstvím. Klíčovou roli hraje Limbo, paralelní vrstva světa, do které jste vtaženi a která se kolem vás aktivně přestavuje. Chodby se protahují, podlaha se rozpadá, stěny na vás skládají výhrůžky přímo z omítky. Díky tomu mají plošinovkové pasáže mnohem větší nápad než u většiny konkurence.

Souboje jsou postavené na okamžitém přepínání mezi andělským a démonským arzenálem držením spouští. Andělské zbraně jsou rychlé a zasahují více cílů, démonské pomalé a drtivé, a hra vás neustále nutí obě skupiny míchat, protože část nepřátel je zranitelná jen jednou z nich. K tomu máte dva hákové útoky, jedním se přitáhnete k nepříteli a druhým nepřítele k sobě, což umožňuje plynulé přelety arénou a udržování protivníků ve vzduchu. Výsledkem je přístupnější, ale stále efektní akce s hodnocením stylu na konci každého střetu.

Technicky hra sází na velmi silnou výtvarnou stránku, syté barvy, přepjaté deformace prostředí a nápadité návrhy bossů. Soundtrack míchá industriální a drum and bassové polohy a v soubojích působí agresivně a moderně. Přijetí bylo rozpolcené. Recenzenti hru většinou chválili za tempo, vizuál a level design, část dlouholetých fanoušků ale odmítla nové pojetí Danteho i nižší snímkovou frekvenci než u předchozích dílů. S odstupem se na DmC pohlíží smířlivěji. Je to samostatná, stylově vyhraněná akce, která i dnes vypadá osobitě a hraje se plynule a zábavně. Pokud vás nezajímá spor o kanonickou podobu hrdiny a chcete jen dobře nakrájenou akční adventuru na několik večerů, patří DmC k nejlepším volbám, jaké na PlayStationu 3 v tomhle žánru najdete.

Proč hrát: Pokud vám nevadí spor o novou podobu Danteho a chcete jen stylovou, plynulou akci na pár večerů, patří DmC k nejlepším v celém žánru.