Devil May Cry 4

Devil May Cry 4 přineslo do zavedené série nového hrdinu. Nero, mladý člen rytířského řádu ve městě Fortuna, se dostane do konfliktu s vlastní organizací poté, co při obřadu vpadne do chrámu Dante a začne se odvíjet spiknutí, v němž nejde jen o démony, ale hlavně o víru a moc. Nero se od klasického hrdiny liší démonickou pravicí zvanou Devil Bringer, kterou dokáže nepřátele přitáhnout k sobě nebo se sám vymrštit k nim a zakončit útok efektním chvatem.

Soubojový systém je nezvykle přístupný a zároveň hluboký. Nerův meč má systém Exceed, který za správné načasování stisku odmění posílené útoky, takže se hráč učí rytmus podobný hudebnímu cvičení. Ve druhé polovině hry se ujme řízení Dante, jenž nabízí čtyři přepínatelné bojové styly a několik zbraní; přechod mezi nimi za letu je pro pokročilé hráče nejzábavnější součástí celé hry. Mise se hodnotí známkami podle stylovosti, což tlačí k vymýšlení co nejpestřejších kombinací místo opakování jedné jistoty. Souboje s bossy se odehrávají v uzavřených arénách a odměňují přesné načasování úhybů, zatímco mezi nimi hra prokládá jednodušší hádanky, které většina hráčů raději rychle přejde.

Technicky šlo o jednu z nejhladších akcí své doby, s vysokou plynulostí a nápadně čistou grafikou chrámových interiérů, zasněžených uliček i pekelných prostorů. Hudba míchá metal s orchestrem a v soubojích se dynamicky přiostřuje. Dobové recenze byly velmi příznivé, hlavní výtkou bylo, že druhá půlka kampaně vede hráče stejnými lokacemi pozpátku a že se bossové opakují. Po dohrání se navíc otevírají tvrdší obtížnosti s jiným rozestavením nepřátel, kde teprve vynikne smysl všech naučených postupů. Dnes zůstává čtyřka výbornou vstupní branou do série pro každého, kdo chce pochopit, co znamená stylová akce.

Proč hrát: Výborná vstupní brána do série pro každého, kdo chce pochopit stylovou akci, a s odemykatelnými tvrdšími obtížnostmi vydrží i dlouho po dohrání kampaně.