Darksiders

Darksiders staví na jednoduché, ale účinné premise: apokalypsa začala předčasně, lidstvo je vyhlazeno a jeden ze čtyř jezdců, zvaný War, je obviněn z toho, že ji rozpoutal. Aby očistil své jméno, vrací se na zničenou Zemi, kde proti sobě stojí andělská a démonská vojska, a hledá toho, kdo ho podvedl. Vyprávění je přímočaré a patos je tu záměrně velký, jenže dobře funguje díky výtvarnému stylu, který vychází z amerického komiksu a dává všem postavám přehnané proporce, obří zbraně a těžké siluety.

Nejzajímavější je struktura. Darksiders otevřeně míchá dvě školy. Souboje jsou akční v duchu velkých bojových her, s komby, uhýbáním, dokončovacími útoky a nákupem nových schopností za duše padlých. Svět a základy návrhu jsou naopak převzaté z klasických akčních adventur: postupujete propojenou mapou, nacházíte kobky s vlastním tématem, klíčem a bossem, a každá vám dá předmět, který odemkne další část světa. Mezi získanými hračkami je i přístroj na tvorbu prostorových portálů, který vede k překvapivě chytrým hádankám, a později dostanete démonského oře, s nímž se po pláni pohybujete mnohem rychleji.

Technicky šlo na PS3 o slušný výkon s dobře zvládnutým stylizovaným vizuálem, který nesázel na realismus a díky tomu stárne lépe než řada konkurentů. Zvuk a hudba pracují s těžkými orchestrálními motivy a doprovod vypravěče dodává celku biblický nádech. Recenze byly dobré, často s poznámkou, že hra sice nic nevymýšlí, ale všechny převzaté prvky spojuje neobvykle dobře. Úspěch vedl k pokračování a značka přežila i zánik původního vydavatele. Dnes je Darksiders příjemně dlouhá, dobře nadávkovaná akční adventura bez zbytečné vaty. Nemá otevřený svět zaplácaný ikonami ani nekonečné vedlejší úkoly, jen pevně navrženou cestu, na které se pravidelně střídají souboje, hádanky a nové schopnosti. Právě tahle klasická stavba z něj dělá titul, který se dá projít i po letech na jeden zátah.

Proč hrát: Kdo má dost otevřených světů zaplácaných ikonami, ocení pevně navrženou, dobře nadávkovanou akční adventuru bez zbytečné vaty, i když nic zásadně nevymýšlí.