Devil May Cry 4

Devil May Cry 4 byl první díl série, který vyšel i na PlayStation 3, a Capcom si na něm dal záležet. Hra se odehrává ve městečku Fortuna, kde náboženský řád uctívá démona Spardu, a začíná okamžikem, kdy Dante vtrhne do chrámu a před zraky všech zabije nejvyššího kněze. Hlavní postavou je ovšem nováček Nero, mladý člen řádu, kterému démonická síla prorostla pravou paží. Právě ta z něj dělá odlišného bojovníka: Devil Bringer umí nepřítele přitáhnout k sobě nebo se k němu přivolat, což do soubojového systému vnáší neustálý pohyb a možnost držet protivníka ve vzduchu prakticky bez přerušení.

Druhou vrstvou je meč Red Queen s plynovým pedálem. Když ve správný okamžik přitlačíte, čepel se rozžhaví a útok zesílí, takže i základní kombo závisí na přesném rytmu. V druhé polovině hry převezmete Danteho, který umí za běhu přepínat mezi čtyřmi bojovými styly a několika zbraněmi, čímž se složitost skokově zvedne. Hodnocení stylu na konci každé bitvy vás nutí nesklouznout k opakování jednoho útoku a hledat co nejpestřejší řetězce. Právě tady je jádro toho, proč se ke čtyřce lidé vracejí dodnes.

Technicky šlo o vlajkovou loď tehdejšího enginu Capcomu. Hra běžela svižně, měla detailní modely, bohaté osvětlení katedrál a působivé démonické návrhy. Hudba míchá metal s orchestrem a v soubojích se dynamicky rozjíždí, což podporuje pocit tempa. Recenze byly velmi dobré, hlavní výtkou byl druhý průchod stejnými lokacemi v opačném pořadí a několik opakovaných bossů. Dnes se Devil May Cry 4 hraje skvěle. Soubojový systém zestárl jen minimálně a pro řadu hráčů zůstává tím technicky nejhlubším, co série kdy nabídla, i když strukturou nepatří k jejím nejlépe postaveným dílům. Pro nováčky je to zároveň dobrý vstup do série, protože Nero se ovládá jednodušeji než Dante a hra nabízí několik úrovní obtížnosti i výcvikový režim.

Proč hrát: Díky hlubokému soubojovému systému, který zestárl jen minimálně, i jednoduššímu ovládání Nera je to skvělý vstup do série, i když strukturou hra opakuje lokace.