Devil May Cry 2

Devil May Cry 2 dorazil s obrovským očekáváním po revolučním prvním díle, který definoval žánr stylových hack and slash her, ale nakonec se stal jedním z nejkontroverznějších titulů série díky výraznému odklonu od toho, co fanoušci na předchůdci milovali. Dante se v tomto díle stává mnohem chladnějším a méně charismatickým hrdinou, tempo hry se zpomalilo a soubojový systém, ač technicky rozšířený o dvojici postav, Dantea i nově hratelnou Lucii, s odlišnými styly boje, postrádal hloubku a odezvu, kterou hráči od série očekávali. Velkou část nepřátel bylo možné zlikvidovat prostým držením spouště pistolí z bezpečné vzdálenosti, čímž se vytratil tlak nutící hráče riskovat a stavět efektní komba.

Přesto hra přinesla i některé pozitivní inovace, jako je systém Devil Trigger umožňující dočasnou proměnu v mocnější démonickou formu s vlastními schopnostmi, a rozšířila akrobatické pohyby o schopnost běhat po stěnách a přeskakovat mezi budovami během soubojů i mimo ně. Kamera se od statických filmových úhlů prvního dílu posunula k volnějšímu, hráčem ovladatelnému pohledu, což lépe vyhovovalo otevřenějším prostranstvím, jimiž hra vede. Grafická stránka a městské prostředí inspirované moderní metropolí přinesly odlišnou vizuální identitu oproti gotickému zámku prvního dílu.

Kritika hru přijala rozpačitě a mnozí ji označili za největší zklamání série, což vedlo Capcom k výraznému návratu ke kořenům v excelentním třetím díle, jenž obtížnost i hloubku soubojů vrátil zpět na maximum. I přes svou pověst zůstává Devil May Cry 2 zajímavou historickou kapitolou vývoje jedné z nejvlivnějších akčních sérií videoherní historie. Řada hráčů dodnes hru zmiňuje jako varovný příklad toho, jak snadno může pokračování ztratit identitu úspěšného předchůdce, přestože z čistě technického hlediska šlo o solidně zpracovaný titul.

Proč hrát: Spíš pro fanoušky série se zájmem o její historii než pro nové hráče - Devil May Cry 2 je zajímavou, i když rozpačitě přijatou kapitolou mezi excelentním prvním a třetím dílem.