Call of Duty: Black Ops

Call of Duty: Black Ops přenesl sérii do studené války a nabídl temnější, paranoidnější příběh protkaný tajnými operacemi, experimenty na lidské psychice a konspiračními motivy inspirovanými skutečnými historickými událostmi. Hráč se vžívá do role agenta Alexe Masona, jehož vzpomínky jsou během výslechu neznámým mužem postupně odhalovány formou flashbacků – od invaze na Kubu přes válku ve Vietnamu až po tajné operace v Sovětském svazu a Hongkongu. Kampaň sází na filmové zpracování s množstvím dobových reálií a snaží se hráče držet v napětí otázkou, co je skutečné a co jen výplod mučené mysli, přičemž závěrečný twist patřil k nejdiskutovanějším momentům celé série.

Na PS3 hra běžela na enginu vycházejícím z předchozích dílů a technicky byla srovnatelná s konkurencí, i když verze pro PS3 měla v době vydání drobné problémy s výkonem a stabilitou multiplayeru, které vývojáři postupně řešili aktualizacemi. Zvukový doprovod a dobová hudba šedesátých let, včetně licencovaných skladeb, dobře podtrhovaly atmosféru studené války a paranoie. Skutečnou hvězdou byl ale opět multiplayer, který přinesl systém CoD Points pro nákup zbraní, perků a kosmetických úprav, oblíbený kooperativní režim zombie na mapě Kino der Toten a možnost tvořit vlastní emblémy pomocí jednoduchého editoru.

Black Ops se komerčně i kriticky velmi dařilo a upevnil pozici série jako dominantní síly na poli online stříleček i v mainstreamové popkultuře. Zombie režim založil vlastní subžánr uvnitř série, který se těší popularitě dodnes a rozrostl se do vlastní mytologie. Z odstupu let kampaň působí jako snová, místy zmatená jízda, ale právě tato nejednoznačnost jí dodává charakter, kterým se odlišuje od přímočařejších dílů série a dodnes vyvolává diskuze o interpretaci závěru.

Proč hrát: Pro snovou, místy zmatenou kampaň, která dodnes vyvolává diskuze o výkladu závěru, a pro zombie režim, jenž založil vlastní popularní subžánr, stojí Black Ops za pozornost i po letech.