Manhunt

Manhunt od studia Rockstar North přineslo jeden z nejkontroverznějších a nejznepokojivějších titulů celé generace konzolí, který svou syrovostí vyvolal poprask v médiích i mezi zákonodárci v několika zemích. Odsouzený vězeň James Earl Cash, který má být popraven, se místo smrti probouzí do noční můry, kdy je donucen zabíjet pro sadistického režiséra Starkweathera natáčejícího ilegální snuff filmy pro platící diváky. Hratelnost staví na plížení ve stínech a čekání na správný okamžik k likvidaci nic netušících pronásledovatelů, přičemž hra explicitně odměňuje brutálnější a tišší popravy detailnějšími animacemi a vyšším hodnocením, což byl v roce 2003 nevídaně provokativní designový krok. Tíživá, depresivní atmosféra opuštěných průmyslových areálů a temných uliček, umocněná strohým vizuálem a znepokojivým zvukovým doprovodem, vytváří psychicky náročný zážitek, jenž se výrazně liší od tehdejší akční zábavy. Kontroverze kolem hry vygradovala hlavně ve Spojeném království, kde se stala terčem cenzurních tlaků britského klasifikačního úřadu BBFC a byla dávána do souvislosti s reálnými násilnými činy, což jen posílilo její pověst zakázaného ovoce. Přes veškerou kontroverzi, nebo možná právě kvůli ní, je Manhunt dnes uznáváno jako mistrně vystavěný, byť extrémně nepříjemný umělecký experiment v žánru stealth hororu, který posunul hranice toho, co si videohry mohly dovolit ztvárnit. Zbraně improvizovaného charakteru, od igelitových sáčků přes drátěné garoty až po mačety, podtrhují bezmocnost hlavního hrdiny nuceného přežít pomocí prostředků, které mu nabízí bezprostřední okolí. Pozdější pokračování Manhunt 2 se pokusilo jít v syrovosti ještě dál, čímž vyvolalo ještě větší cenzurní bouři, avšak právě první díl zůstává citován jako přesnější a lépe vyladěný příklad toho, jak dokáže stealth žánr pracovat s hráčovým svědomím.

Proč hrát: Pro hráče připravené na syrovou a znepokojivou stealth hru, kde tišší a brutálnější popravy hra explicitně odměňuje – jeden z nejkontroverznějších titulů své generace.