Ridge Racer

Ridge Racer doprovázel start PlayStation Vita stejně, jako doprovázel start prakticky každé předchozí konzole od Sony, a přinesl s sebou všechno, co si hráči se sérií spojují. Jízdní model stojí na driftu, který se nespouští citlivým vyvažováním, ale rázným strhnutím volantu a plynem drženým na podlaze. Odměnou za dlouhé smyky je nitro, a právě hospodaření s ním rozhoduje o tom, jestli závod skončí vítězstvím. Kdo pochopí rytmus, ve kterém se auto pouští do zatáčky a zase z ní vystřeluje, dostane jednu z nejčistších arkádových závodních her, jaké kdy vznikly.

Technicky je verze pro Vitu vydařená, běží plynule, drží stabilní obraz a tratě si zachovávají charakteristický vzhled série s dálničními estakádami, tunely a pobřežními vyhlídkami. Ovládání sedí kapesní konzoli velmi dobře, protože drift si vystačí s několika tlačítky a nevyžaduje jemnou práci s plynem. Hudba je tradičně směsí house, drum and bassu a taneční elektroniky, tedy přesně toho, co v této sérii patří k jízdě stejně neodmyslitelně jako hlas komentátorky odpočítávající start. Hru navíc doplňuje netradiční prvek, kdy si hráč zvolí tým a odjetými závody přispívá jeho barvám do společného soupeření s ostatními, což mělo dodat jinak samotářské jízdě pocit sounáležitosti s širší komunitou.

Přijetí ovšem výrazně poznamenal nezvykle malý rozsah obsahu při vydání. Hra nabízela jen hrstku tratí a vozů a další se doplňovaly formou stahovatelných balíčků, což tehdy vyvolalo silnou kritiku, i když byla část obsahu později uvolněna zdarma. Recenze se tak většinou shodovaly, že samotné jádro hratelnosti je vynikající, ale že cesta k němu byla podivně skoupá. Dnes, kdy je hra dostupná i s pozdějšími doplňky, se na ni dá dívat smířlivěji a nabízí přesně to, co od kapesní konzole člověk chce, tedy krátké, rychlé a okamžitě uspokojivé závody bez zbytečných úvodů.

Proč hrát: Dnes, kdy jsou pozdější doplňky dostupné, nabízí přesně to, co se od kapesních závodů čeká - krátké, rychlé a okamžitě uspokojivé jízdy bez zbytečných úvodů.