Grand Theft Auto 2

Grand Theft Auto 2 navazuje na první díl stejným pohledem shora, ale přesouvá děj do blíže neurčené budoucnosti a nabízí větší, propracovanější město rozdělené do tří obvodů s odlišným charakterem. Novinkou je systém reputace u jednotlivých gangů, kdy si hráč plněním jejich zakázek buduje důvěru u jedné skupiny, zatímco si zároveň může znepřátelit jinou. Tento prvek přidal hře vrstvu taktického rozhodování, protože přátelství s jedním gangem mohlo znamenat nepřátelství s dalším a proměnu vlastního okolí v nebezpečné a hlídané území, kam se hráč musel vracet jen s opatrností.

Hratelnost zůstává věrná osvědčenému vzorci krádeží automobilů, plnění misí a útěků před policií, přičemž systém hvězdiček označujících úroveň pronásledování byl rozšířen a zpřísněn o nová stádia nasazení bezpečnostních složek. Přibyly nové zbraně, vozidla i možnost využívat automaty s bonusy přímo ve městě, včetně dočasných vylepšení postavy. Grafický styl zůstal věrný izometrickému pohledu prvního dílu, ale s vyšší úrovní detailu a barevnější, futuristicky laděnou paletou připomínající syrové industriální čtvrti. Ozvučení opět těžilo z rádiových stanic parodujících dobovou popkulturu a reklamu, což hře dodávalo stejný ironický tón jako předchůdci.

V době vydání už Grand Theft Auto 2 stálo ve stínu připravovaného trojrozměrného přechodu série, a proto nepůsobilo tak průlomově jako první díl, i když bylo hodnoceno jako zdařilé vylepšení základního konceptu a nabídlo více obsahu i systémovou hloubku. Systém gangovské reputace se stal jedním z prvků, které se v obměněné podobě vracely i do pozdějších dílů série. Dnes je vnímáno především jako poslední zastávka staré dvourozměrné éry GTA, hratelně stále funkční, ale zastíněné revolucí, která přišla hned následující rok s přechodem do 3D a s ním i s celosvětovým průlomem série.

Proč hrát: Pro fanoušky série jde o hratelně stále funkční poslední zastávku staré dvourozměrné éry GTA, byť ji dnes zastiňuje revoluce, kterou o rok později přinesl přechod do 3D.