The Elder Scrolls II: Daggerfall

The Elder Scrolls II: Daggerfall zasadil hráče do rozlehlé provincie High Rock a Hammerfell, kde se z bezvýznamného poutníka po ztroskotání lodi postupně stává hráč zapletený do politických intrik, tajných spolků a nadpřirozeného spiknutí kolem záhadného ducha krále Lysandu. Svět hry byl v době vydání nezvykle obrovský, s tisíci prakticky nekonečně generovaných měst, vesnic a dungeonů, takže hráč mohl volně cestovat na kterou stranu mapy chtěl a plnit hlavní i vedlejší úkoly v libovolném pořadí.

Postavu si hráč sestavuje z široké nabídky ras, povolání a dovedností, přičemž svobodu podtrhuje i možnost vstoupit do frakcí jako mocné gildy mágů, zlodějské cechy nebo rytířské řády, každý s vlastními úkoly, odměnami a povinnostmi vůči hráčově postavě, které mohou hráče postavit i proti jiné frakci. Souborový systém je v reálném čase a kombinuje meleé, magii i lukostřelbu, doplněnou o pokročilé mechaniky jako plavání, levitaci nebo šplhání po stěnách, které byly na svou dobu nezvyklé a otevíraly cesty k místům, kam se jinak nedalo dostat. Technicky hra běžela na vylepšeném enginu a nabízela tehdy ambiciózní 3D prostředí s procedurálně generovaným světem, i když ji provázela řada chyb a nedokonalostí, na které si hráči dobově stěžovali a které vedly k několika opravným patchům.

Daggerfall je dnes vnímán jako klíčový milník pro celou sérii The Elder Scrolls, protože nastavil ambici otevřeného světa a svobody volby, na kterou navázaly pozdější díly Morrowind, Oblivion i Skyrim, přestože každý z nich zvolil vlastní míru toho, jak velký a jak detailní svět má nabídnout. Přes technické neduhy zůstává pro fanoušky staré školy fascinující ukázkou toho, jak dalece sahaly ambice open-world RPG už v polovině devadesátých let, a dodnes jej udržuje při životě i aktivní komunita fanouškovských oprav a modifikací.

Proč hrát: Pro fanoušky staré školy open-world RPG se zájmem o to, jak dalece sahaly ambice série The Elder Scrolls ještě před Morrowindem, Oblivionem a Skyrimem.