Otevřený kabriolet, blondýna na sedadle spolujezdce, sluncem zalité pobřeží a na rozcestí si sami volíte, kudy dál - Out Run není jen závodní hra, je to pocit svobody přetavený do pixelů. A SEGA dokázala kus téhle radosti narvat i do kapesní konzole Game Gear.
Na rozdíl od běžných závodů tu nejde o souboj o první místo s rivaly. Řítíte se po dálnici proti času, kličkujete mezi pomalejšími auty a hlavně se snažíte stihnout kontrolní bod, než vám vyprší čas. Geniální je rozvětvená trasa: na konci každé sekce se rozhodujete, zda zahnout vlevo nebo vpravo, čímž si skládáte vlastní cestu z různě obtížných etap směřujících k odlišným cílům. Tahle volba a důraz na čistou radost z jízdy odlišily Out Run od konkurence.
Arkádový originál z roku 1986 je dílem legendárního herního designéra Yu Suzukiho a studia SEGA AM2. V automatech proslul luxusní sit-down skříní, která se nakláněla podle řízení, a hudbou, kterou si hráč mohl sám vybrat z autorádia. Melodie jako Magical Sound Shower patří k nejznámějším herním skladbám vůbec a navždy se spojily s pocitem letní jízdy.
Kulturně Out Run definovalo celý styl. Jeho estetika - pastelové západy slunce, sporťák a uvolněná nálada - se po desetiletích vrátila jako inspirace pro hudební a vizuální vlnu zvanou synthwave a outrun. Málokterá hra z osmdesátých let má tak silný a stále živý vizuální odkaz.
Verze pro Game Gear logicky nemohla nabídnout hydrauliku ani plynulost arkádového stroje, ale na malé barevné obrazovce přesto předvedla slušnou iluzi rychlé jízdy a hlavně si zachovala onu typickou pohodovou náladu. Pro hráče na cestách to byl ideální způsob, jak si kdykoli střihnout krátkou projížďku ke slunci.
Proč hrát: Pro nestárnoucí pocit svobody za volantem, vlastní volbu trasy a atmosféru věčného léta, kterou žádná jiná hra nezachytila lépe.
Hra 25 z 39 pro SEGA Game Gear
Tentýž titul jinde (9)
Arkádový originál od Segy z roku 1986 běžel na speciálním hardwaru Super Scaler, díky němuž se silnice plynule zvětšovala do dálky, a hráč si mohl vybrat jednu ze tří skladeb hraných z reproduktorů automatu. Domácí počítače tuhle iluzi rychlosti nedokázaly plně napodobit: verze pro Commodore 64, Amstrad CPC i Atari ST mají citelně trhanější scrollování silnice a méně detailů na trati. Amiga si i přes omezení podržela slušnou plynulost a hezčí grafiku, Master System pak překvapil poměrně věrnou grafikou i hudbou na osmibitovou konzoli. Pro pocit skutečné arkády zůstává originál nedostižný.
