Sonic Advance 1–3

Když Sega v roce 2001 zabalila výrobu vlastního hardwaru, stalo se něco nemyslitelného: její maskot, modrý ježek Sonic, se poprvé v historii rozeběhl po konzoli úhlavního rivala. A na Game Boy Advance to nebyl žádný kompromis — byla to malá série, která ukázala, že 2D Sonic má pořád co nabídnout.

O vývoj se postaralo studio Dimps, později proslulé sérií Sonic Rush, ve spolupráci se Sonic Teamem. A znát je to na každém kroku: Sonic Advance trojice patří k nejvěrnějšímu 2D Sonicovi mimo původní automaty z éry Mega Drive. Rychlost, švih, smyčky, pružiny a ten neopakovatelný pocit nabírání tempa po dlouhém svahu — všechno sedí tak, jak má.

Klasická formule zůstává zachovaná: ženete se úrovněmi proti času, sbíráte prstýnky, hledáte ukryté Chaos Emeraldy ve speciálních stupních a na konci zón se utkáte s Eggmanovými stroji. První díl nabízí čtyři hratelné postavy včetně Amy s vlastním stylem hraní, druhý přidává Cream a její nadnášecí schopnosti.

Nejvíc se ale rozkročila trojka, která zavedla systém parťáků — vybíráte dvojici postav, jejichž kombinace odemyká různé tag-akce a schopnosti pohybu. Tím se otevírá prozkoumávání a opětovné hraní úrovní s jiným přístupem, což sérii dodalo nečekanou znovuhratelnost.

Grafika je svěží, barevná a plná detailů, které GBA zvládá s přehledem. Levely jsou navržené tak, aby odměňovaly jak hráče ženoucí se za rychlostí, tak ty, kdo rádi prozkoumávají alternativní cesty nahoře i dole. Je to ten správný balanc mezi adrenalinem a vyladěným plošinovkovým citem.

Pro každého, kdo vyrůstal s ježkem na Mega Drive, jsou Sonic Advance hry jako návrat domů — a pro nováčky ideální vstupní brána do toho, proč byl klasický 2D Sonic tak milovaný.

Proč hrát: Nejlepší 2D Sonic mimo Segu — rychlý, svižný a věrný klasice, ideální dávka modrého ježka na cesty.