Soulcalibur

Existují porty, a pak existuje Soulcalibur na Dreamcastu — domácí verze, která svůj arkádový originál nejen dohnala, ale rovnou předehnala. V roce 1999 to byl moment, kdy hráči pochopili, že nová konzole Segy myslí grafickou převahu naprosto vážně.

Zbraňová 3D bojovka od Namca stavěla na soubojích mečů, kos a kopí, kde každá postava ovládala jinou zbraň s vlastním dosahem a rytmem. Klíčovou inovací byl systém 8-way run, tedy volný pohyb do osmi směrů, který dal soubojům prostorovost a taktickou hloubku, jakou tehdejší bojovky málokdy nabízely. Uhýbání do stran, kroužení kolem soupeře a načasování úderů povýšily souboje na elegantní šerm.

Vizuálně šlo o naprostou špičku. Domácí verze přidala ostřejší textury, plynulejší animace a bohatší prostředí, než měla mince požírající arkáda. Recenzenti reagovali nadšeně a hra posbírala tehdy zcela výjimečná hodnocení na hranici dokonalosti, čímž se zapsala mezi nejlépe přijaté tituly své doby.

Kromě soubojového jádra nabídla bohatý doprovodný obsah — odemykatelné postavy, mise a výzvy, které prodlužovaly životnost daleko za rámec běžné arkádové konverze. Pro majitele Dreamcastu to byl ideální titul, jak ukázat schopnosti konzole hned na jejím startu.

Série Soulcalibur pak pokračovala dalšími díly na různých platformách, ale právě tato dreamcastová jednička bývá vzpomínána jako moment, kdy se vše sešlo dokonale — technika, hratelnost i načasování.

Proč hrát: Je to dodnes uváděný jako jeden z nejlepších portů a nejelegantnějších zbraňových bojovek vůbec.