Final Fight

Final Fight patří k nejikoničtějším mlátičkám přelomu osmdesátých a devadesátých let a jeho převod na Sharp X68000 dodnes platí za ukázku toho, co japonský domácí počítač dokázal, když se do práce pustil samotný Capcom. Starosta Mike Haggar, pouliční rváč Cody a ninja Guy se vydávají vyčistit ulice Metro City od gangu Mad Gear, aby zachránili unesenou Jessicu. Celá hra stojí na jednoduchém, ale mimořádně uspokojivém soubojovém systému, kde stačí pár tlačítek a přesné načasování. Každá postava se ovšem hraje výrazně jinak: Haggar sází na hrubou sílu a zápasnické chvaty, Cody na vyváženost a práci s nožem či trubkou, Guy na rychlost a skokové kopy. Postup je lineární, ale úrovně jsou nabité detaily, rozbitnými sudy, jídlem schovaným v barelech a nepřáteli, kteří přicházejí ve stále nepříjemnějších kombinacích.

Po technické stránce je verze pro X68000 přesně tím, proč si nadšenci tento počítač pořizovali. Stroj s procesorem Motorola 68000 a hardwarovou podporou sprajtů a několika scrollovacích vrstev zvládl přenést arkádovou předlohu s minimem kompromisů, včetně velkých animovaných postav, plynulého pohybu pozadí a barevné palety, na kterou tehdejší konzole nedosáhly. Zvuk obstarává čip Yamaha pro FM syntézu doplněný o vzorkované bicí a hlášky, takže rytmické skladby doprovázející jednotlivé čtvrti Metro City znějí plnokrevně a údery mají patřičnou váhu. Načítání z disket bylo daní za tuto věrnost.

Dobově byla tato konverze vnímána jako jeden z argumentů, proč je X68000 nejlepší domácí arkádový stroj v Japonsku, a to zvlášť ve srovnání s ořezanou konzolovou verzí, která přišla o jednu postavu i celou úroveň. Vliv samotného Final Fightu na žánr je zásadní: definoval tempo, strukturu vln nepřátel i bonusové úrovně, které pak kopírovaly desítky her. Dnes působí hra krátce a přímočaře, o to lépe se k ní ale vrací, hlavně ve dvou hráčích na jednom monitoru, kde se z ní stává klasická půlhodinová jízda plná odzbrojujícího násilí a osmdesátkové estetiky.

Proč hrát: Pro fanoušky beat 'em upů je tahle konverze věrnější a kompletnější než ořezaná konzolová verze a ve dvou hráčích u jednoho monitoru nabízí klasickou, půlhodinovou jízdu plnou osmdesátkové estetiky.