Myst
Myst se na Philips CD-i objevil až v době, kdy platforma dohasínala, ale i tak jde o jeden z nejcennějších titulů, jaké se na ni podařilo dostat. Hráč se ocitá na opuštěném ostrově bez návodu, bez cíle a prakticky bez textu. Jediné, co má k dispozici, je prostředí plné strojů, knihoven, potrubí a ovládacích panelů, které je nutné pochopit a rozchodit. Postupně se z knih otevírají další světy, každý s vlastní logikou a vlastními mechanismy, a z útržků deníků se skládá příběh dvou bratrů a jejich otce. Není zde žádný nepřítel, žádný časový limit ani možnost zemřít, jen zvědavost a poctivé pozorování.
Hra staví na předrenderovaných obrázcích, mezi nimiž se hráč přesouvá klikáním, což se na CD-i projevuje delším načítáním a pomalejším pohybem kurzoru než na počítači. Vizuálně ale ostrov obstojí dodnes: statické scény jsou pečlivě komponované a doplněné jemnými animacemi a hlavně zvukem. Právě zvuková stránka je klíčová, protože tichá hudba, vítr, vlny a hukot mechanismů nesou celou atmosféru osamělosti. Hlavolamy nejsou nalepené zvenčí, ale vycházejí ze světa, takže hráč nehádá, co po něm autor chce, nýbrž zjišťuje, jak funguje stroj, který má před sebou.
Myst se stal jednou z nejprodávanějších her devadesátých let a nadlouho určil, jak vypadá klidná adventura pro široké publikum. Kritika ho oceňovala za nápad i za technické provedení, výhrady mířily ke statické podobě světa a k občasnému bloudění bez vodítka. Dnes je jeho vliv vidět všude tam, kde hra vypráví prostředím a nechává hráče objevovat vlastním tempem. Verze pro CD-i je zajímavá hlavně jako doklad toho, že si tento fenomén našel cestu i na konzoli u televize, tedy do prostředí, kde se na rozdíl od monitoru počítače hrálo většinou ve dvou nebo ve třech. A právě ve dvojici, kdy jeden kreslí schémata na papír a druhý obsluhuje kurzor, Myst funguje nejlépe.
Proč hrát: Nejlépe funguje ve dvou, kdy jeden kreslí schémata na papír a druhý ovládá kurzor – přesně tak, jak se u televize s CD-i hrálo, a přesně tak, jak jeho tichý, prostředím vyprávěný svět funguje nejlépe.
Hra 7 z 13 pro Philips CD-i
Tentýž titul jinde (1)
Verze pro 3DO z roku 1994 patřila k titulům, jimiž se konzole ráda chlubila — zvládla přenést předrenderovaná pozadí i video sekvence v kvalitě blízké počítačovému originálu, i když si hráč musel zvyknout na delší načítání mezi obrazovkami dané rychlostí CD mechaniky. Verze pro Philips CD-i dorazila až v roce 1996, na už dosluhující a výkonově slabší hardware, a načítání mezi lokacemi je zde ještě znatelně pomalejší, obraz o něco méně ostrý. Pro plynulejší a vizuálně věrnější zážitek se dnes obvykle doporučuje spíš verze pro 3DO.