Vrchol kovové konstrukce, kola visí ve vzduchu, motor řve a vy se modlíte, aby trať pod vámi nezmizela. Stunt Car Racer z roku 1989 je možná nejintenzivnější závodní zážitek, jaký domácí počítače osmdesátých let nabídly.
Geniální nápad spočívá v tom, že nezávodíte po hladké silnici, ale po vyvýšených horských drahách postavených z ocelových traverz, plných skoků, srázů a obřích nerovností. Hra běží na plně 3D enginu s vyplněnými polygony, což bylo na svou dobu mimořádné, a dává tak vzniknout opojnému pocitu rychlosti a tíhy vozu. Když vyletíte do vzduchu, opravdu letíte, a tvrdé dopady poškozují podvozek vašeho vozu, který se může i rozlomit.
Za hrou stojí legendární britský programátor Geoff Crammond, mistr simulací, který později proslul sérií Formula One Grand Prix. Ve Stunt Car Racer předvedl, jak věrohodně dokáže simulovat fyziku zavěšení, hmotnosti a setrvačnosti i na omezeném hardwaru. Soupeříte jeden na jednoho proti soupeři, postupujete divizemi a každá chyba se trestá ztrátou poškozeného vozu i pozice v žebříčku.
Hra si vysloužila kultovní status a dodnes ji řada hráčů i kritiků řadí mezi nejlepší závodní tituly své generace. Její napětí pramení z křehké rovnováhy mezi rychlostí a přežitím, protože plný plyn na nevhodném místě znamená let mimo trať a konec závodu. Právě tahle hrozba dělá z každého kola adrenalinovou zkoušku nervů.
Stunt Car Racer předběhl dobu i v tom, jak intenzivně dokázal vtáhnout do kokpitu. Nebyl to jen závod o čas, ale boj o holé přežití konstrukce vašeho vozu. I dnes, kdy nás 3D grafika nijak neoslní, dokáže ten pocit drncání po ocelové dráze pořád zrychlit tep.
Proč hrát: Průkopnický 3D závodní zážitek od Geoffa Crammonda, kde napětí pramení z boje s gravitací na vyvýšených tratích. Adrenalin, který nezestárl.
Hra 4 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (3)
Stunt Car Racer vyšel prakticky současně na Commodore Amiga i Atari ST a rozdíl je citelný především v plynulosti: Amiga díky svému blitteru zvládá vykreslovat vyplněné trojúhelníky tratě rychleji, takže let vzduchem i dopady na kovovou konstrukci působí plynuleji, zatímco verze pro Atari ST bývá o něco trhanější a pomalejší, protože slabší grafický subsystém stíhá méně snímků za sekundu. Hudba a zvuky nárazů jsou na obou strojích podobné, ale kvůli plynulosti se právě amigácká verze obecně považuje za tu, kterou dnešní hráč ocení nejvíc, pokud chce zažít závody nad propastí v jejich nejlepší podobě.
