Defender of the Crown
Defender of the Crown zasazuje hráče do středověké Anglie rozdělené mezi soupeřící šlechtické rody a nabízí směs strategie, turnajů a akčních minihra. Cílem je jako vůdce jednoho z rodů postupně ovládnout co nejvíce území, k čemuž slouží diplomacie, vojenská tažení, dobývání hradů i únosy urozených dam, kolem nichž se odvíjí vedlejší dějová linka. Strategická mapa Anglie ukazuje rozložení sil jednotlivých frakcí a hráč se rozhoduje, kam nasměrovat vojsko a s kým uzavřít spojenectví, přičemž volba jedné ze čtyř hratelných šlechtických rodin dává každé partii mírně odlišný výchozí bod.
Hra od studia Cinemaware se od ostatních strategií odlišovala důrazem na filmovou prezentaci - mezi tahy na mapě se odehrávají animované sekvence soubojů na turnaji, šermířských soubojů nebo obléhání hradu, které fungují jako samostatné akční minihra. Na Atari ST hra těžila z barevnější a detailnější grafiky, než jakou nabízely osmibitové platformy, což umožnilo věrněji přenést rytířskou estetiku, na které Cinemaware stavělo svou pověst. Katapultové útoky na hradby, souboje na kopích i přestřelky lukostřelců tak na ST působily barevněji a plynuleji než na starších osmibitových verzích a doprovázela je i nálada dobové hudby podtrhující rytířské téma.
Defender of the Crown se stalo jedním z nejvýraznějších titulů poloviny osmdesátých let právě díky spojení strategické vrstvy s efektními animovanými scénami a řadu let sloužilo jako ukázka toho, čeho jsou domácí počítače graficky schopny. Koncept střídání strategické mapy a akčních sekvencí ovlivnil další hry Cinemaware i pozdější strategické tituly s filmovým podáním. Dnes hra zaujme spíše jako historický artefakt a ukázka dobového uměleckého stylu než hloubkou strategické vrstvy, která je ve srovnání s pozdějšími hrami poměrně jednoduchá.
Proč hrát: Pro fanoušky dobových strategií, kteří ocení spíš vizuální a atmosférické zpracování než hloubku strategické vrstvy, jež je ve srovnání s pozdějšími hrami jednoduchá.
Hra 50 z 72 pro Atari ST
Tentýž titul jinde (1)
Defender of the Crown proslavila především verze pro Commodore Amiga z roku 1986 – malované obrazovky hradů, turnajů a soubojů tehdy předváděly, co dokáže šestnáctibitový grafický hardware, a hra se stala ukázkou Cinemaware pojetí „interaktivního filmu". Převody na osmibitové stroje jako Commodore 64 musely nutně ubrat na barvách, rozlišení i plynulosti animací, obrazovky jsou jednodušší a méně detailní, i když základní hra – souboje, turnaje, dobývání hradů – zůstala zachována. Pokud chcete vidět titul v podobě, která tehdy ohromovala, patří k tomu právě šestnáctibitová Amiga verze, zatímco osmibitové převody jsou spíš skromnější připomínkou stejné hry.