Starglider

Starglider kombinuje vesmírný simulátor s akční střelbou a patří k technicky nejpůsobivějším titulům rané éry Atari ST. Hráč řídí stíhací loď Egron a brání planetu Novenia před invazí nepřátelských robotických strojů, přičemž se přepíná mezi pohledem z kokpitu a taktickou mapou okolí. Boje probíhají v plně vykresleném 3D prostoru s vyplněnými polygony, což bylo v roce 1986 pro domácí počítač mimořádně náročné a ambiciózní řešení. Hráč přitom musí přepínat mezi letovým módem, ve kterém se manévruje mezi horami a kaňony povrchu, a přímým soubojem s nepřátelskými roboty typu Egg Fighter, Walker nebo Mine, z nichž každý vyžaduje odlišnou taktiku.

Hra byla vyvinuta studiem Argonaut Software a na Atari ST využívala výkon 68000 procesoru k vykreslování hladších a rychlejších 3D scén, než jaké zvládaly osmibitové stroje. Hratelnost stavěla na souboji s vlnami nepřátel různých typů, doplněném občasnými dialogy s nepřátelským velitelem, které dodávaly hře i notnou dávku humoru a osobitosti. Postupné ničení nepřátelských sil a obrana klíčových bodů planety tvořily jasně čitelný, i když ne příliš dlouhý herní cyklus, který hráče motivoval k opakovanému hraní kvůli lepšímu skóre a hlubšímu proniknutí do obrany nepřítele.

Starglider bylo v době vydání ceněno hlavně za technické zpracování 3D grafiky, které patřilo k tomu nejlepšímu, co domácí počítače nabízely, a pomohlo etablovat Atari ST jako platformu schopnou konkurovat i náročnějším simulacím. Hra později dostala pokračování Starglider 2 s ještě propracovanějším světem. Dnes je Starglider zajímavý především jako ukázka toho, jak daleko dokázali programátoři zajít s vektorovou a polygonovou grafikou na hardwaru poloviny osmdesátých let, a jako připomínka počátků studia Argonaut.

Proč hrát: Pro zájemce o historii 3D grafiky na domácích počítačích - ukazuje, jak daleko dokázali programátoři zajít s vektorovou grafikou už v polovině osmdesátých let.