Karateka
Brána hradu se otevírá, kamera pomalu odhaluje siluetu osamělého bojovníka kráčejícího vstříc nebezpečí — a vy okamžitě cítíte, že tohle není obyčejná hra. Karateka z roku 1984 přinesla na domácí počítače něco, co do té doby chybělo: filmovou režii a animaci tak plynulou, až se zdálo, že postavy skutečně žijí.
Za hrou stojí Jordan Mechner, tehdy mladý student, který se o pár let později proslavil jako tvůrce Prince of Persia. Už v Karatece použil techniku rotoskopie — animaci založenou na pozorování reálného pohybu — díky čemuž se hrdina i jeho protivníci pohybovali nezvykle realisticky. Tento přístup byl ve své době průkopnický a posunul laťku toho, jak věrohodně mohou postavy ve hrách vypadat.
Příběh je prostý a o to filmovější: probojováváte se hradem zlého Akumy, abyste zachránili unesenou princeznu Mariko. Postupujete zprava doleva, narážíte na jednotlivé strážce a svádíte s nimi karatistické souboje pomocí kopů a úderů na různé úrovně. Hra střídá souboje s tichými chvílemi napětí, kdy víte, že za rohem čeká další protivník.
Karateka je proslulá také svými dramatickými momenty a nečekanými zvraty, včetně pasti, která potrestá hráče za příliš ukvapené jednání v závěru. Mechner do hry vložil cit pro vyprávění a tempo, jaký byl tehdy vzácný, a předznamenal tak svůj pozdější rukopis.
Titul vyšel na celé řadě platforem, od Apple II přes Atari 8-bit až po Commodore 64, a sklidil uznání kritiky i hráčů. Dnes je vnímán jako milník ve vývoji herní animace a cinematického vyprávění — bod, od kterého se odvíjela celá tradice příběhových akčních her.
Proč hrát: Pro historicky zásadní filmovou bojovku od autora Prince of Persia, jejíž průkopnická rotoskopická animace dodnes budí respekt.
Hra 6 z 124 pro Atari 800 / 8-bit
Tentýž titul jinde (2)
Karateka proslavila filmovou režii soubojů a plynulou animaci hrdiny, což na osmibitových strojích kladlo velké nároky na výkon i paměť. Verze pro Commodore 64 je mezi fanoušky dodnes ceněná především pro dramatickou úvodní znělku, kterou zvukový čip SID rozehrává s bohatší harmonií a plnějším zvukem, než jaký nabízí čip POKEY v osmibitových počítačích Atari. Atari verze se naopak může opřít o rychlejší a přímočařejší práci s grafikou, na kterou byl systém od počátku navržen, takže samotné souboje a chůze hradem působí stejně plynule jako na C64. Obě verze si zachovávají stejnou dramatickou strukturu hry, liší se hlavně barvou zvuku a drobnostmi v technickém provedení.