Bruce Lee – boxart
A800Atari 800 / 8-bit

Bruce Lee

Action-platformer 1984 Datasoft ⏱ Střední · cca 1–3 h
Bruce Lee – Ze hry
Ze hry
Bruce Lee – Titulní obrazovka
Titulní obrazovka

Kultovní plošinovka; jednoduchá, návyková, legendární.

Pochodněmi osvětlená komnata, dvě číhající nepřátelé — zavalitý Yamo s holí a hbitý ninja s mečem — a vy uprostřed jako legendární mistr bojových umění, který má posbírat všechny lampiony a postoupit dál. Bruce Lee z roku 1984 je důkazem, že jednoduchý nápad provedený s citem dokáže bavit po desítky let.

Hru vytvořilo studio Datasoft a vyšla na řadu osmibitových strojů včetně Atari 8-bit, Commodore 64 a ZX Spectra. Princip je dokonale přímočarý: každá obrazovka je komnata plná pastí, plošin a překážek, a vaším úkolem je sebrat rozmístěné lampiony, které odemknou cestu do další místnosti. Po celou dobu vás přitom pronásledují dva věční protivníci.

Kouzlo Bruce Lee spočívá právě v té čisté, okamžitě pochopitelné hratelnosti spojené s rostoucí obtížností. Souboje jsou jednoduché — kopy a údery — ale pohyb po komnatách, vyhýbání se nástrahám a načasování skoků vyžadují pozornost a postřeh. Hra plynule graduje a nutí vás zkoušet znovu a znovu.

Výjimečný je i kooperativně-soupeřivý režim pro dva hráče: druhý hráč může ovládat jednoho z protivníků, čímž se z titulu stává napínavá zábava pro dvojici u jedné klávesnice. Tento prvek dodával hře sociální rozměr, který v osmibitové éře nebyl samozřejmostí.

Bruce Lee si vydobyl kultovní postavení především v Evropě, kde měly osmibitové počítače obrovskou základnu. Pro mnoho hráčů patří mezi nezapomenutelné tituly dětství a dodnes se objevuje v žebříčcích oblíbených klasik dané éry. Je to přesně ten typ hry, k němuž se nostalgicky vracejí celé generace.

Proč hrát: Pro legendární, okamžitě návykovou plošinovku staré školy, kterou si užijete sami i ve dvou — a která se zaryje pod kůži po prvních pár minutách.

Hra 7 z 124 pro Atari 800 / 8-bit

Tentýž titul jinde (2)

Atari 800 patřilo mezi vedoucí platformy a nabídlo plynulou animaci i solidní barevnost, na kterou se ostatní verze často odkazovaly. Commodore 64 těžil z čipu SID, takže hudba a zvukové efekty zněly bohatěji a barevné sprity postav byly čistší a kontrastnější. Na ZX Spectrum ale hru brzdila typická slabina platformy — takzvaný attribute clash, kdy sousední objekty sdílejí jen dvě barvy na osmibodovém bloku, takže scéna působí plošeji — a slabý reproduktor (beeper), který zvládal jen jednoduché tóny místo hudby. Kdo dnes chce zážitek nejblíž originálu, sáhne po Atari nebo C64 verzi, Spectrum je spíš pro fanoušky tehdejší domácí scény.