Skok přes propast, švihnutí nohou do letícího Ninji a okamžitě úhyb před zelenou maskou Yamo – v prvních vteřinách Bruce Lee se naučíte, že tahle hra odpouští jen málokomu. Pro generaci českých a slovenských hráčů, kteří měli místo originálního Sinclairu počítač Didaktik, byl právě tenhle titul jedním z nejhranějších kousků pásků, jež kolovaly mezi kamarády.
Bruce Lee původně vytvořil Ron J. Fortier pro Datasoft a vyšel v roce 1984 na celou řadu osmibitů včetně ZX Spectra, jehož je Didaktik plně kompatibilním klonem. Princip je geniálně jednoduchý: procházíte sérií jednoobrazovkových místností, sbíráte lampiony zavěšené ve vzduchu a snažíte se proniknout k poslednímu zlému čaroději. Hra přitom kombinuje plošinovku s bojovými prvky – kopy a údery jsou vaší jedinou zbraní proti dvojici neúnavných protivníků.
Clou hry je právě ta nepřátelská dvojice. Yamo, statný zápasník v masce, a černý Ninja se objevují prakticky v každé místnosti a pronásledují vás bez ustání. Co je ale na svou dobu pozoruhodné: ve dvou hráčích mohl jeden ovládat Bruce a druhý převzít kontrolu nad Yamem, takže z kooperace se rázem stal souboj. Tahle jednoduchá, ale chytrá myšlenka dala hře nečekanou znovuhratelnost.
Po grafické stránce Bruce Lee na Spectru nijak neoslňoval, ale animace postav byly na rok 1984 plynulé a čitelné a ovládání reagovalo přesně tak, jak hráč potřeboval u hry založené na časování skoků a úhybů. Právě tahle preciznost ovládání z něj udělala titul, ke kterému se lidé vraceli, dokud nedohráli celý hrad až k závěrečnému střetnutí.
Na Didaktiku, který se v Československu prodával jako dostupnější alternativa k zahraničním počítačům, patřil Bruce Lee mezi naprosté základy každé sbírky. Spolu s dalšími spectrumovskými klasikami formoval to, co si dnešní pamětníci vybaví pod pojmem zlatá éra domácího osmibitového hraní.
Proč hrát: Rychlá, návyková a nemilosrdně přesná akční plošinovka, která je dodnes etalonem jednoduchosti dotažené k dokonalosti – a pro pamětníky Didaktiku doslova kus dětství.
Hra 29 z 100 pro ZX Spectrum
Tentýž titul jinde (2)
Atari 800 patřilo mezi vedoucí platformy a nabídlo plynulou animaci i solidní barevnost, na kterou se ostatní verze často odkazovaly. Commodore 64 těžil z čipu SID, takže hudba a zvukové efekty zněly bohatěji a barevné sprity postav byly čistší a kontrastnější. Na ZX Spectrum ale hru brzdila typická slabina platformy — takzvaný attribute clash, kdy sousední objekty sdílejí jen dvě barvy na osmibodovém bloku, takže scéna působí plošeji — a slabý reproduktor (beeper), který zvládal jen jednoduché tóny místo hudby. Kdo dnes chce zážitek nejblíž originálu, sáhne po Atari nebo C64 verzi, Spectrum je spíš pro fanoušky tehdejší domácí scény.
