The Bard's Tale

The Bard's Tale rozvinula na Atari 800 vzorec dungeon crawlu založený Wizardry o barevnější grafiku, propracovanější otevřené město Skara Brae a přívětivější, i když stále náročné soubojové mechaniky. Hráč buduje družinu až šesti dobrodruhů, prochází ulicemi města plnými skrytých vchodů do věží, kanalizací a chrámů i vícepatrovými dungeony pod povrchem a v tahových bitvách proti gangům nemrtvých, kultistů či draků kombinuje bojovníky, kouzelníky, zloděje a specializovaná povolání jako minstrel, jehož písně dokázaly ovlivnit průběh bitvy povzbuzením spojenců nebo naopak zastrašením nepřátel. Postup hrou navíc vyžadoval vyluštění řady hádanek přímo v ulicích, kde bylo potřeba všímat si drobných nápověd v popisech okolí.

Na osmibitovém Atari hra nabízela barevné, i když stále schematické zobrazení chodeb z pohledu první osoby a poměrně bohatou paletu zvukových efektů i krátkých melodií, které dokreslovaly atmosféru temného fantasy města plného skrytých tajemství. Oproti Wizardry byl přístupnější v tom, že nabízel rozsáhlejší mapu k volnému průzkumu už od začátku, hráč mohl v hospodě verbovat i vyšší úrovně postav pro rychlejší rozjezd a řada hádanek byla navázaná přímo na topografii samotného města a jeho jednotlivých čtvrtí, které bylo nutné procházet opakovaně a všímat si detailů.

The Bard's Tale patřila v polovině 80. let k nejúspěšnějším CRPG na osobních počítačích a spolu se svými pokračováními pomohla popularizovat žánr mimo úzký okruh fanoušků Wizardry a Ultimy, mimo jiné díky přístupnějšímu vstupu pro nové hráče. I dnes je znát, proč hra tehdy zaujala – kombinace atmosféry, humoru v textech a poctivé taktické výzvy funguje překvapivě dobře, byť je potřeba počítat s tehdy běžnými nároky na vlastní mapování a trpělivost při postupu hlouběji do dungeonů.

Proč hrát: Pro hráče, kteří chtějí zažít, proč tahle hra kdysi popularizovala CRPG mimo okruh fanoušků Wizardry a Ultimy – atmosféra, humor v textech a poctivá taktická výzva fungují dobře i dnes.