The Hobbit

The Hobbit patřila k průkopnickým titulům, které na Atari 800 spojily textovou adventuru s doprovodnou statickou grafikou lokací a především s tehdy pozoruhodným systémem umělé inteligence postav, díky němuž se Bilbo, Gandalf, Thorin a další trpaslíci jednali samostatně, hýbali se po světě podle vlastních potřeb, konverzovali mezi sebou a reagovali na hráčovy akce nezávisle na pevně daném scénáři. Hráč prochází příběhem volně podle Tolkienovy předlohy od nečekané návštěvy v Kraji přes setkání s trolly až po výpravu k Osamělé hoře, řeší hádanky pomocí textového parseru a spolupracuje s doprovodnými postavami, jejichž nevyzpytatelné chování dělalo z každého průchodu hrou jinou zkušenost.

Na Atari 8-bit byla grafická stránka střídmá – jednoduché, ale atmosférické statické ilustrace lokací doplňovaly textové popisy a parser, který uměl zpracovat relativně složité věty i přímé příkazy adresované NPC postavám, což byla ve své době technická rarita bez skutečné konkurence. Nevyzpytatelnost společníků byla proslulá i svými legendárními chybami, kdy se klíčové postavy mohly ztratit, uvíznout nebo zemřít mimo hráčův dohled a dohled hráče, což hru zároveň proslavilo i pověstí o nezvyklé obtížnosti dotažení příběhu do zdárného konce.

The Hobbit bývá dodnes zmiňována jako jeden z nejvlivnějších titulů propojujících vyprávění, adventurní hádanky a simulaci chování postav, a inspirovala pozdější přístupy k NPC v adventurách i RPG s otevřenějším světem. Na Atari 800 zůstává hra zajímavá především jako historický a technický unikát, jehož ambice v mnoha ohledech předběhly dobu a technické možnosti tehdejších osmibitových počítačů, i když nevyzpytatelnost společníků dokáže i dnešního hráče pořádně potrápit a přinutí ho spoléhat i na trochu štěstí.

Proč hrát: Pro fanoušky adventurního designu a historie žánru, kteří ocení průkopnickou simulaci chování NPC – i za cenu nevyzpytatelných společníků, co si žádají trpělivost a špetku štěstí.