Squaresoft

Když se mezi fanoušky retro her vysloví jméno Squaresoft, většině z nich naskočí husí kůže. Tohle japonské studio totiž v devadesátých letech prakticky definovalo, jak má vypadat velkolepé konzolové RPG: hodiny a hodiny vyprávění, nezapomenutelné postavy, předrenderovaná pozadí, na svou dobu ohromující CG animace a hudba, kterou si lidé broukají dodnes. Pro spoustu hráčů byla éra první PlayStation synonymem právě pro Square — a tituly jako Final Fantasy VII se staly tím důvodem, proč si konzoli vůbec pořídili. Square uměl spojit technickou ambici s citem pro příběh tak, že jeho nejlepší hry stárnou jen velmi pomalu.

Historie

Společnost Square (japonsky Squaresoft jako značka pro zahraniční trhy) založil Masafumi Mijamoto v roce 1986. Zpočátku šlo o malého vývojáře, který neměl daleko ke krachu. Zlom přišel v roce 1987 s hrou Final Fantasy pro konzoli Famicom (NES) — název údajně odrážel pocit, že jde možná o poslední pokus, než firma skončí. Hra ale slavila úspěch a z „finální fantazie" se stala série, na níž studio postavilo svou pověst.

Skutečný zlatý věk přišel s nástupem 32bitové generace. Square se rozešel s Nintendem a vsadil na CD médium Sony PlayStation. Výsledkem byl Final Fantasy VII (1997), který se stal celosvětovým fenoménem a otevřel žánr JRPG širokému publiku na Západě. Studio pak chrlilo jeden klenot za druhým: následoval temně laděný Final Fantasy VIII s realistickými proporcemi postav, ambiciózní a filozofií prosáklý Xenogears, taktická lahůdka Final Fantasy Tactics s isometrickými bitvami a o něco později i pohádkově laděný Final Fantasy IX, který se vědomě vracel ke kořenům série.

Square ovšem nebyl jen o Final Fantasy. Na sklonku éry PS1 vyšly tituly, které dodnes patří mezi nejcennější poklady pro sběratele a znalce: Chrono Cross jako rozsáhlé pokračování milovaného Chrono Triggeru, atmosférický a mechanicky odvážný Vagrant Story a coby důkaz, že studio zvládne i něco úplně jiného, svižná sci-fi 2D střílečka Einhänder. Tahle šíře záběru ukazovala sebevědomé studio na vrcholu sil.

Klíčové osobnosti

S Square je nerozlučně spjato jméno Hironobu Sakaguchiho, otce série Final Fantasy a tvůrčí síly, která dlouhá léta udávala směr studia. Jako spoluautor příběhů a producent stál u většiny zásadních titulů devadesátých let.

Neméně důležitý je skladatel Nobuo Uematsu, jehož hudba k Final Fantasy patří k vůbec nejslavnějším herním soundtrackům historie — od bojových motivů až po dojemné melodie, které definovaly emoce celých her. Vedle něj vynikl i Jasunori Micuda, autor nezaměnitelné hudby k sérii Chrono.

Z dalších tvůrců nelze opomenout Tecuju Nomuru, charakterního designéra, který dal tvář postavám jako Cloud nebo Squall, a Jasumiho Macuna, vůdčí osobnost stojící za Final Fantasy Tactics a Vagrant Story — hrami proslulými promyšleným systémem a vyzrálým vyprávěním. Hudbu k těmto titulům dodal Hitoši Sakimoto. Společně tvořili tým, jehož rukopis je v retro komunitě dodnes okamžitě rozpoznatelný.

Proměny a přestupy

Osud Squaresoftu zásadně změnil přelom tisíciletí. Studio se pustilo do velkofilmu Final Fantasy: The Spirits Within (2001), jehož finanční neúspěch firmu těžce zasáhl. To urychlilo dlouho zvažované sblížení s konkurenčním vydavatelem RPG, společností Enix.

V roce 2003 došlo k fúzi a vznikl Square Enix. Značka Squaresoft tím de facto zanikla a nahradil ji nový společný název. Hironobu Sakaguchi, srdce původního Square, firmu opustil a později založil vlastní studio Mistwalker. Spolu s ním odešla i řada veteránů, čímž se definitivně uzavřela jedna éra japonského herního vývoje.

Současnost

Dědictví Squaresoftu dnes (2026) nese společnost Square Enix, jeden z největších japonských vydavatelů a vývojářů her. Série Final Fantasy stále žije, podobně jako další klasické značky, a studio se opakovaně vrací ke svým pokladům — ať už formou remasterů, kolekcí, nebo rozsáhlých remaků, které původní zážitky představují novým generacím.

Pro retro komunitu ovšem zůstává „pravý" Squaresoft navždy spojený s érou Super Nintenda a první PlayStation. Právě tehdy vznikly hry, ke kterým se hráči vracejí dodnes — a které dokazují, že nejlepší příběhy nepotřebují nejmodernější hardware, ale tvůrce, kteří přesně vědí, co dělají.