Dishonored

Dishonored zavádí hráče do města Dunwall, přístavu poháněného velrybím tukem, který sžírá morová epidemie a policejní režim. Hlavní hrdina Corvo Attano je osobní strážce císařovny obviněný z její vraždy; po útěku z vězení dostane od záhadné bytosti nadpřirozené schopnosti a vydává se za lidmi, kteří spiknutí zosnovali. Zásadní je, že hra nikdy neurčuje, jak se má k cíli dostat, a nabízí místo toho hustě propojené úrovně plné oken, střech, stok a služebních chodeb.

Hratelnost stojí na kombinaci nadání a nástrojů. Krátký teleport dovoluje mizet mezi římsami, temný zrak prosvítí zdi, jiné schopnosti zastaví čas nebo přivolají krysy. Vedle toho je tu meč, kuše s uspávacími i zápalnými šipkami a pasti, které lze obrátit proti nepříteli. Runy a kostěné amulety ukryté v úrovních rozšiřují schopnosti i pasivní výhody, takže se dvě hraní téhož člověka mohou lišit už ve stavbě postavy. Každý cíl má navíc alternativní, nesmrtící řešení, jež se skrývá kdesi ve vedlejších úkolech, a hra sleduje, kolik krve po sobě zanecháte; vyšší chaos znamená víc krys, víc nakažených a temnější závěr.

Výtvarně jde o jeden z nejosobitějších světů generace. Ručně malované textury, zkreslené proporce postav a viktoriánská technika hnaná olejem vytvářejí prostředí, které nestárne, protože nikdy nesázelo na fotorealismus. Úrovně jako slavnostní maškarní ples patří k vrcholům návrhu prostředí v celé generaci. Zvuk pracuje s neustálým hukotem strojů a rozhovory stráží, které prozrazují víc, než by měly. Dobové přijetí bylo velmi silné a hra bývá dodnes uváděna jako příklad zdařilého imerzivního simulátoru. Ke hře později vyšla i dvojice příběhových rozšíření, která vyprávějí vedlejší linii z úplně jiné perspektivy. Dnes patří k nejlépe stárnoucím titulům Xboxu 360 a stojí za projití hned několikrát s jiným přístupem.

Proč hrát: Patří k nejlépe stárnoucím titulům Xboxu 360 díky osobitému výtvarnému stylu, který nikdy nesázel na fotorealismus — stojí za projití i s pozdějšími rozšířeními.